Marie Vobecká

Marie Vobecká kolem roku 1910

Narodila se 11. září 1889 v Ústí nad Labem v rodině ševce Adolfa Nováka (sociálního demokrata) a Marie rozené Vildomcové z Loun. Jejím strýcem byl sociálně demokratický senátor a stranický tajemník Antonín Novák. Navštěvovala německou obecnou školu a tři třídy měšťanky, protože v Ústí v té době české školy nebyly. Poté se vyučila květinářkou.

Vdala se za uměleckého truhláře Františka Vobeckého. Zemřela 11.7.1947.

Již v roce 1921 vstoupila do nově vzniklé KSČ. Po parlamentních volbách v roce 1925 získala poslanecké křeslo v Národním shromáždění.[2] Po nástupu nacismu v Německu organizovala pomoc pro německé emigranty. Když gestapo odkrylo organizaci Vzájemnost, 21. ledna 1941 zatklo všechny její členy, včetně Vobecké. V dubnu 1941 byla odsouzena v Drážďanech ke třem a půl rokům vězení. Jako nevyléčitelně nemocnou ji propustili v listopadu 1943 do domácího ošetřování k nevlastní matce do Ústí.

Po válce byla pro okres Ústí nad Labem jmenována předsedkyní Okresní správní komise (OSK). Vobecká se angažovala proti bezpráví na německém obyvatelstvu a snažila se zabránit přehmatům proti německým antifašistům. Protestovala také proti rabování ze strany sovětských vojáků a žádala možnost provádět interrupce ženám z Ústecka znásilněným sovětskými vojáky, což ministerstvo vnitra odmítalo.

Po volbách v květnu 1946, získala KSČ rozhodující většinu hlasů v okresu a dvacet křesel v ONV a Vobecká pokračovala jako jeho předsedkyně. V únoru 1947 musela ze zdravotních důvodů odstoupit z funkce. Trpěla tuberkulózou a 11. července 1947 zemřela.