Marie Luisa de Rohan

Od roku 1727 držely post královské guvernantky ženy z rodiny Madame de Marsan. Její prababička Madame de Ventadour byla guvernantkou dětí Ludvíka Francouzského, vévody burgundského, včetně Ludvíka XV., a následně dětí Ludvíka XV. samotného. V roce 1735 Madame de Ventadour na svůj post rezignovala a a ten přešel na její vnučku, tetu Madame de Marsan, Marie Isabely de Rohan, vévodkyni z Tallardu.

Když Madame de Tallard v roce 1754 zemřela, byla na pozici své tety jmenována Marie Luisa, která se tak stala guvernantkou dětí Ludvíka XV. Madame de Marsan zůstala v pozici guvernantky po dvacet let a učila také budoucího Ludvíka XVI. a jeho sourozence. Její oblíbenec byl hrabě z Provence; ten jí na oplátku říkal ma chère petite chère amie (má drahá malá drahá přítelkyně). Progresivně se chopila iniciativy, když angažovala markýzu de la Ferté Imbault, dceru madame Geoffrinové, aby vzdělávala princezny ve filozofii, předmětu, který se v té době běžně učili jen chlapci. Vzdělání princezny Alžběty svěřila prakticky podguvernantce (sous gouvernante) Marii Angélique de Mackau, ale mezi žákyněmi byla její oblíbenkyní princezna Klotylda, kterou doprovázela na její cestě na svatbu v Savojsku v roce 1775. Během jejího působení ve funkci královské vychovatelky jí byl udělen byt v paláci Tuileries, který se po ní jmenoval Pavillon de Marsan.

Obecně byla Marie Luisa známá jako Madame de Marsan. Měla vlivné postavení u dvora, kde byla mocnou silou uvnitř Dévotů a strážkyní privilegií své rodiny.

Madame de Marsan se údajně nelíbil sňatek mezi budoucím Ludvíkem XVI. a Marií Antoinettou v roce 1770; pro dauphina byla dala přednost jiné partii a po příjezdu arcivévodkyně do Francie nadále patřila k opozici Marie Antoinetty.

V roce 1776, během masového exodu starší šlechty od dvora kvůli pohrdání Marie Antoinetty dvorskou etiketou, rezignovala na svou pozici. Rezignovala ve prospěch své neteře kněžny z Guéméné.

Usadila se ve svém hôtelu na rue Neuve Saint Augustine v Paříži.

V roce 1777 využila Marie Luisa svého vlivu na Ludvíka XVI., aby jmenoval jejího bratrance Louise de Rohan velkým almužníkem Francie.

V roce 1785 neúspěšně na kolenou apelovala na královnu, navzdory jejímu odporu k ní, aby projevila milost jejímu synovci kardinálu de Rohanovi, který byl zapleten do slavné náhrdelníkové aféry.

Marie Luisa se objevila u soudu během případu proti Louisi de Rohan po boku zbytku klanu Rohanů, oblečená v černém, a když dorazili soudci, vstala a prohlásila: "Pánové, přišli jste soudit nás všechny!"

Po vypuknutí francouzské revoluce v roce 1789 emigrovala z Francie. Zemřela v exilu 4. března 1803 ve věku 83 let.