Marie Krupičková

Narodila se v Benátkách nad Jizerou v české rodině. Podle svých vzpomínek letěla poprvé ve svých sedmnácti letech dopravním letadlem z Prahy do Brna. Tato zkušenost ji výrazně ovlivnila.

Po rozhodnutí stát se pilotkou se Krupičková zaměřila na uskutečnění padákového seskoku, který do té doby v Československu žádná žena neabsolvovala. Dva roky čekala na udělení povolení Ministerstva veřejných prací. Spojila se s bývalým kapitánem Československého letectva Janem Popelákem, vedoucím padákové továrny PAK a padákovým konstruktérem, který se rozhodl ji v záměru podpořit a zapůjčit padák své firmy. Krupičková prošla školením zkušeného padákového skokana Aloise Vrecla, naučila se rovněž s padákem zacházet a balit jej.

K uskutečnění jí dopomohlo přijetí za členku Západočeského aeroklubu, který využíval městské letiště na Borských polích za městem. S ním bylo ujednáno provedení seskoku 20. září 1930, z důvodu nepřízně počasí byl však seskok odložen na následující den, neděli 21. září. Krupičková nastoupila do letounu Aero A-14 pilotovaném Vavřincem Šedivcem[1], ve výšce asi 700 metrů nad zemí seskočila. Seskok byl proveden tzv. americkým způsobem, tedy výstupem na křídlo dvouplošného letounu, poté následovalo otevření menšího padáku, seskok a otevření hlavního padáku[2]. Po několikaminutovém letu bez obtíží přistála nedaleko borského letiště.

Marie Krupičková poté pokračovala ve své kariéře v letectví: stala se pilotkou a telegrafistkou, provedla rovněž několik dalších padákových seskoků. Zařadila se mezi vůbec první ženy v Československu s pilotním průkazem, vedle pilotky a manželky Vavřince Šedivce Anežky Šedivcové-Formánkové. Usadila se v Praze.

Její další působení v letectví ukončily události spojené se vznikem Protektorátu Čechy a Morava a druhou světovou válkou.

Marie Krupičková zemřela 9. prosince 1997 v Praze ve věku 88 let.

• Informace o seskoku
• Vzpomínky M. Krupičkové
• Letecké muzeum Mladá Boleslav