Marie Huot

Marie Huot (28. června 1846 Yonne – 13. dubna 1930 Paříž) byla francouzská básnířka, spisovatelka, novinářka, feministka a aktivistka za práva zvířat.

Marie Huot
Narození28. června 1846
Yonne
Francie Francie
Úmrtí13. dubna 1930 (ve věku 83 let)
Paříž
Francie Francie
Povolánínovinářka, básnířka, aktivistka za práva zvířat
Manžel(ka)Anatole Théodore Marie Huot
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Marie Huot se narozena v roce 1846 jako Mathilde Marie Constance Ménétrier. V roce 1869 si vzala Anatola Théodora Marie Huota, vydavatele levicového pařížského magazínu, L'Encyclopédie Contemporaine Illustrée (tj. Ilustrovaná současná encyklopedie). Byla blízkou přítelkyní švédského malíře Ivana Aguéliho.

Byla tajemnicí Lidové ligy proti vivisekci (Ligue populaire contre l'abus de la vivisection), založené v roce 1882. Pevně se stavěla proti různým formám týrání zvířat, především proti vivisekci a koridě.[1]

Marie Huot proslula zejména díky svým rázným aktivistickým činům: V roce 1883 v Collège de France, napadla slunečníkem mauricijského vědce Charles-Édouarda Brown-Séquarda během vivisekce opice bez anestezie.[1][2] V roce 1886 přerušila přednášku Louise Pasteura na Sorbonské univerzitě o léčbě vztekliny, protože tato léčba zahrnovala pokusy na zvířatech (na psech a králících), ale především proto, že zahrnovala pokusy na lidech, které měly za následek úmrtí lidí na vzteklinu.[3] V rámci hnutí proti koridě pomohla svému švédskému příteli Ivanu Aguélimu v ozbrojeném útoku proti dvěma matadorům v Deuili v pařížském regionu.[4]

Marie Huot byla radikální neo-malthusiankou a zavedla termín „stávka lůna“ (francouzsky „la grève des ventres“)[5]. V roce 1892 zorganizovala první veřejnou přednášku propagující drastické omezení porodnosti.[6] V rámci této přednášky, která vyšla v roce 1909 pod názvem Le mal de vivre (tj. Bolest žití), Huot propaguje dobrovolné vymizení lidstva skrze odmítnutí mít děti, a to ze soucitu se strastmi lidstva stejně jako s těmi, které způsobuje ostatním zvířatům[7]. Byla tak podle dosavadních poznatků asi první historickou postavou, která představila explicitní antinatalistické myšlenky široké veřejnosti (popsáno Francisem Ronsinem v knize La grève des ventres (tj. Stávka lůna) v roce 1980).

„ Ať už je jakýkoliv ten pocit, který poslouchají ti, kteří plodí děti, od chvíle, kdy konají s vědomím skutečností, vědomi si toho, že vytváří organismus schopný bolesti, duši schopnou nespokojenosti, zlomyslnou bytost, která je jak obětí, tak mučitelem, jsou pachateli, a dítě má právo považovat svého otce a svou matku prostě a jednoduše za vrahy. Ano, vrahy!... Neboť ten, kdo dává život, dává smrt. “
— Marie Huot, Le mal de vivre

O Marie Huot se zmiňuje francouzský spisovatel Paul Léautaud ve svém deníku Journal Littéraire, ve kterém dlouhá léta popisuje dění ve svém životě.[1] Krátce v něm píše o jejích posledních dnech – „Huot zemřela v nemocnici Charité, včera v neděli, kolem půl sedmé hodiny večerní, po tří nebo čtyřdenní bolesti“.[8]

Literární díla
Články
Knihy

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marie Huot na francouzské Wikipedii.

  1. BESNIER, Patrick; SCHUH, Julien. Ni un monstre ni une folle : Marie Huot [online]. HAL, 2017 [cit. 2020-10-24]. Dostupné online. (francouzsky)
  2. BORY, Jean-Yves. La douleur des bêtes. [s.l.]: Presses universitaires de Rennes, 2013. (francouzsky)
  3. {Ibid.}
  4. ANDRO, Denis. Une page de la lutte contre la tauromachie à la Belle Époque. [s.l.]: Gavroche (francouzsky)
  5. RONSIN, Francis. La grève des ventres – Propagande néo-malthusienne et baisse de la natalité en France, 19°-20° siècles. [s.l.]: Aubier Montaigne, 1980. ISBN 2-7007-0177-1. (francouzsky)
  6. International Institute of Social History [online]. [cit. 2015-04-15]. Dostupné online. (francouzsky)
  7. HUOT, Marie. Le mal de vivre. [s.l.]: Génération Consciente, 1909. Dostupné online. (francouzsky)
  8. COURTY, Michel. Léautaud. Léautaud [online]. [cit. 2020-10-24]. Dostupné online. (francouzsky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.