Amélie Orleánská
Amélie Orleánská (portugalsky Maria Amélia de Orleães, 28. září 1865 – 25. říjen 1951) byla poslední portugalská královna, manželka Karla I. Portugalského.
Amélie Orleánská | |
---|---|
portugalská královna | |
Portrét zřejmě z let 1886-1888 | |
Doba vlády | 1889–1908 |
Manžel | Karel I. Portugalský |
Narození | 28. září 1865 Twickenham, Velká Británie |
Úmrtí | 25. říjen 1951 (ve věku 86 let) Le Chesnay, Francie |
Předchůdce | Marie Pia Savojská |
Následník | - |
Dynastie | Bourbon-Orléans |
Otec | Filip Pařížský |
Matka | Marie Isabela Orleánská |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Portugalská královna
Amélie byla nejstarší dcerou hraběte z Paříže Filipa Orleánského a Marie Isabely Orleánské. V roce 1886 se vdala za portugalského prince Karla z dynastie Braganza-Sasko-Koburg-Gotha a spolu pak měli tyto děti:
- Ludvík Filip Portugalský (1887–1908)
- Infantka Maria Anna Portugalská (*†1887)
- Manuel II. (1889–1932), král v letech 1908 až 1910
Karel se stal králem v roce 1889. V té době klesala podpora portugalské monarchie vzhledem ke špatnému stavu ekonomiky a průmyslu. Amélie jako královna zastávala aktivní roli a poněkud se jí dařilo zmírnit rostoucí kritiku monarchie díky své osobní popularitě, i když sama někdy sklízela kritiku na vlastní účet.
Aktivně se účastnila mnoha sociálních a charitativních projektů, které se například týkaly prevence a léčby tuberkulózy. Byla pokládána za méně formální osobu, než byla její tchyně Marie Pia, a popisována jako vlídná a klidná žena. Naučila se dobře portugalsky. Zajímala se o literaturu, operu a divadlo a sama malovala. Během nepřítomnosti svého manžela v roce 1895 sloužila coby regentka. V roce 1902 podnikla plavbu po Středomoří, která sklidila kritiku jako příliš nákladná.
Atentát
1. února 1908 se královský pár s oběma syny vracel z vánočního oddechu na venkovském sídle Vila Viçosa do hlavního města. Na Palácovém náměstí zaútočili na jejich vůz automatickými zbraněmi dva revoluční republikáni. Král Karel zemřel na místě a starší syn Ludvík Filip byl smrtelně raněn. Mladší syn Manuel byl zraněn kulkou do ramene, královna (která se mladšího syna snažila chránit) byla jako zázrakem nezraněna. Oba atentátníky na místě zastřelila královská stráž.
V exilu
Hned druhého dnes se tak princ Manuel v 18 letech stal králem Portugalska, ale počátkem října 1910 byl revolučním převratem svržen. Amélie spolu se zbytkem královské rodiny opustila Portugalsko. Většinu zbytku života strávila ve Francii. Během II. světové války ji portugalská vláda pozvala do země zpět, ale Amélie odmítla. Naposledy Portugalsko navštívila v roce 1945.
Vyznamenání
- 867. dáma Řádu královny Marie Luisy – Španělsko, 1886
- Stuha tří řádu – Portugalské království, 9. května 1909[1]
- dáma Řádu svaté Isabely – Portugalské království[2]
- Řád neposkvrněného početí Panny Marie z Vila Viçosa
- dáma Řádu hvězdového kříže – Rakousko-Uhersko
- dáma Řádu svaté Kateřiny – Ruské impérium
- Zlatá růže – Vatikán, 1892
Vývod z předků
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Amélie of Orléans na anglické Wikipedii.
- Filial Hommage. „Express” 10. května 1909. s. 2 Dostupné online Archivováno 30. 10. 2019 na Wayback Machine
- Justus Perthes, Almanach de Gotha 1921 (1921), s. 26. Dostupné online
Externí odkazy
- Galerie Amélie Orléanská na Wikimedia Commons
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Amélie Orléanská na Wikimedia Commons
Portugalská královna | ||
---|---|---|
Předchůdce: Marie Pia Savojská |
1889–1908 Amélie Orleánská |
Nástupce: - |