Marco Asensio

Narodil se 21. ledna 1996 ve městě Palma na Mallorce španělskému otci a nizozemské matce. Od roku 2006 hrál fotbal za místní klub CF Platges de Calvià.

Asensio na sebe upozornil ve dresu Mallorcy ve druhé lize, načež ho v prosinci 2014 koupil Real Madrid.[1] Madridský celek jej poslal hostovat do Espanyolu, v jehož dresu si poprvé vyzkoušel prvoligovou atmosféru.[1]

Ve svém říjnovém debutu (2016) ve španělském domácím poháru Copa del Rey za Real Madrid vstřelil dva góly při výhře 7:1 nad Leonesou.[2] Během odvety osmifinále Copy del Rey 12. ledna 2017 proti Seville odehrál celé utkání a jedním gólem po individuální akci přispěl k remíze 3:3, která znamenala postup (Real vyhrál první zápas 3:0).[3][4]

Na konci srpna ve druhém kole rozjíždějící se La Ligy nastoupil proti Valencii a dvěma góly zachránil domácí remízu 2:2 na Santiago Bernabéu.[5] Výkony na začátku ročníku 2017/18 si vysloužil pozornost fotbalové veřejnosti, navíc mu klub nabídl prodloužení smlouvy do roku 2023, kterou hráč přijal.[6] Na konci dubna na jaře 2018 vstřelil vítězný gól na hřišti Bayernu Mnichov, když po poločase střídal zraněného Isca a během 15 minut hry skóroval. Real si tak odvezl výhru 2:1 a po domácí remíze 2:2 postoupil do finále.[7] V základní sestavě finále proti Liverpoolu dostali přednost jiní, trenér Zidane ho poslal na trávník až v 89. minutě namísto Benzemy, přičemž vítězný výsledek 3:1 se už nezměnil.[8]

Během 5. kola ligové sezóny 2018/19 vstřelil za Real jediný gól utkání proti Espanyolu a navázal na pět gólových asistencí v úvodních kolech. Nový trenér Julen Lopetegui mu dopřával herní vytížení, neboť během léta opustil Madrid Cristiano Ronaldo.[9] Na konci října nastoupil na posledních 15 minut proti Barceloně, která Real Madrid na vlastním stadionu porazila 5:1. Asensio neměl příležitosti změnit vývoj utkání a v závěru dovolil Arturu Vidalovi vsítit hlavou závěrečný gól.[10] V úvodním únorovém utkání osmifinále Ligy mistrů proti Ajaxu nepatřil do základní sestavy, ale poté co byl v závěru na posledních 15 minut poslán na hřiště, vstřelil vítězný gól na venkovní půdě.[11] Real Madrid ovšem možnost postupu do čtvrtfinále prováhal a doma s Ajaxem prohrál poměrem 1:4. Asensio byl jediným skórujícím hráčem Realu. Opět začínal na lavičce a zamířil do druhého poločasu vystřídat zraněného Viníciuse, ve druhém poločase se stal nejlepším hráčem svého týmu.[12]

Na konci července 2019 se zranil během přípravného zápasu proti Arsenalu.[13] Na trávník se vrátil 19. června 2020 jako střídající hráč v utkání proti Valencii a jedním gólem pomohl vyhrát 3:0, čímž se tým držel na dosah titulu. Mimo jiné asistoval gólu Karima Benzemy.[14] Ve 35. kole mu byl uznán druhý gól v utkání proti Alavés, ve kterém nakonec Real vyhrál právě 2:0 a přiblížil se titulu.[15] Madridský celek si vybojoval prvenství a Barcelona zůstala druhá.

Poprvé ho staronový trenér Carlo Ancelotti postavil do základní sestavy 22. září 2021 v lize proti Mallorce. Asensio se ujmul příležitosti, vstřelil svůj první hattrick v profesionální kariéře a stal se mužem zápasu. Real Madrid se díky němu vrátil do čela tabulky po výhře 6:1 a v šestém kole sezóny 2021/22 disponoval královský klub už pěti výhrami.[16] 12. prosince si zahrál madridské derby El Derbi Madrileño, ve kterém dal druhý z gólů domácího Realu při výhře 2:0 nad Atlétikem. Královský klub tímto vyhrál již 10. soutěžní zápas po sobě a upevnil si první místo v ligové tabulce.[17] Díky jeho vítěznému gólu vyhrál Real Madrid 6. února 2022 nad Granadou 1:0. Asensio zastoupil své chybějící spoluhráče Viníciuse a Karima Benzemu, oba nejlepší střelce týmu.[18]

Od roku 2012 byl členem španělské reprezentace U16, poté U19 (2014–2015) a nakonec U21 (2015–2018).

Proti reprezentaci Bosny a Hercegoviny 29. května 2016 poprvé oblékl dres španělského národního týmu. V přátelském zápase ve Švýcarsku se zrodila výhra Španělska 3:1.[19] Trenér Vicente del Bosque jej posléze opomenul při sestavování nominace na Euro 2016.[20]

V roce 2018 byl součástí výběru Španělska pro Mistrovství světa v Rusku, kde Španělé vypadli v osmifinále právě s pořádateli.[21]

V seniorské reprezentaci vedené trenérem Luisem Enriquem ovšem ztratil pozici a v roce 2021 si nezahrál na Mistrovství Evropy 2020 odloženém o rok kvůli pandemii covidu-19. Koncem června roku 2021 byl nominován na Letní olympijské hry v Tokiu, kde byl jedním ze tří fotbalistů nad 23 let.[22] Na pravém křídle v rozestavení 4–3–3 nastoupil 22. července do úvodního střetnutí fotbalového turnaje s Egyptem, svěřenci trenéra Luise de la Fuenteho uhráli bezgólovou remízu.[23] Tři dny nato přepracoval de la Fuente před zápasem s Austrálií sestavu, z níž vyřadil Asensia, ten ovšem jako střídající hráč vstřelil jediný (a tudíž vítězný) gól.[24][25] Po postupu ze skupiny zdolal španělský výběr hráčů do 23 let Pobřeží slonoviny a v semifinále narazil na pořadatele turnaje Japonsko. Prodlužované semifinále hrané 3. srpna rozhodl gólem ve 115. minutě právě Marco Asensio.[26] Finálový soupeř v podobě Brazílie ale Španělsku první zlaté medaile od roku 1992 odepřel. Asensio tak se spoluhráči vybojoval medaile stříbrné.[27]

Aktuální k prosinci 2021

V roce 2011 mu zemřela matka na rakovinu.[29]