Marcel Dupré

Marcel Dupré (výslovnost: [maʁsɛl dypre]) (3. května 1886 Rouen, Francie – 30. května 1971 Meudon) byl francouzský varhaník, klavírista, skladatel a pedagog.

Marcel Dupré
Základní informace
Rodné jménoMarcel Jean Jules Dupré
Narození3. května 1886
Rouen
Úmrtí30. května 1971 (ve věku 85 let)
Meudon
Místo pohřbeníLongs-Réages cemetery
Žánryklasická hudba
Povoláníhudební skladatel, varhaník a pedagog
Nástrojevarhany
OceněníŘímská cena (1914)
rytíř Řádu čestné legie (1923)
důstojník Řádu čestné legie (1935)
komandér Řádu čestné legie (1948)
komtur Řádu svatého Řehoře Velikého
… více na Wikidatech
SídlaMeudon (od 1925)
Rouen
Paříž
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Marcel Dupré se narodil 3. května 1886 v Rouenu do hudební rodiny. Jeho otec byl varhaníkem a přítelem varhanáře Aristida Cavaillé-Colla, který v jejich rodinném domě postavil varhany. Marcel byl od malička považován za zázračné dítě. V roce 1904 vstoupil na pařížskou konzervatoř. Jeho učiteli byli Louis Diémer a Lazare Lévy (klavír), Alexandre Guilmant a Louis Vierne (varhany) a Charles-Marie Widor (kontrapunkt a skladba). V roce 1914 získal Římskou cenu za kantátu Psyché.

V následujících letech se věnoval rozsáhlé koncertní činnosti. Uskutečnil více než 2000 varhanních koncertů v Evropě, Spojených státech, Kanadě i Austrálii. Zvláštní místo mezi nimi zaujímá provedení úplného varhanního díla Johanna Sebastiana Bacha, které uskutečnil na deseti koncertech v roce 1920 v sále Pařížské konzervatoře a zopakoval o rok později v Palais du Trocadéro. Všechny koncerty hrál zpaměti.

V roce 1924 byl zvolen čestným členem americké hudební společnosti Phi Mu Alpha Sinfonia a v roce 1926 byl jmenován profesorem hry na varhany a improvizace na Pařížské konzervatoři. V této funkci setrval až do odchodu do důchodu v roce 1956. Poslední dva roky byl i jejím ředitelem. V roce 1934 Dupré vystřídal Charlese-Mariu Widora ve funkci titulárního varhaníka chrámu sv. Sulpicia v Paříži, kde působil až do své smrti. Kromě toho byl v letech 1947–1954 ředitelem tzv. Americké konzervatoře, která sídlila na královském zámku ve Fontainebleau.

Jako skladatel zkomponoval 65 opusových čísel. Jeho varhanní skladby se vyznačovaly mimořádnou obtížností a některé z nich byl schopen zahrát pouze on sám (např. Trois Préludes et Fugues, op. 7). Jako pedagog vychoval dvě generace znamenitých varhaníků. Mezi jeho žáky byli např. Jehan Alain, Marie-Claire Alain, Jean-Marie Beaudet, Pierre Cochereau, Françoise Renet, Jeanne Demessieux, Rolande Falcinelli, Jean-Jacques Grunenwald, Jean Guillou, Jean Langlais, Carl Weinrich a Olivier Messiaen.

Kromě vlastních skladeb Dupré připravoval studijní edice varhanních skladeb Johanna Sebastiana Bacha, Georga Friedricha Händela, Wolfganga Amadea Mozarta, Franze Liszta, Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, Roberta Schumanna, Césara Francka a Alexandra Glazunova. Dále publikoval metodiku hry na varhany (1927), dvě pojednání o varhanní improvizaci (1926 a 1937) a učebnice harmonické analýzy (1936), kontrapunktu (1938), fugy (1938) a doprovodu gregoriánského chorálu.

Zemřel 30. května 1971 v Meudonu nedaleko Paříže, kde je také pochován.

Dílo
Marcel Dupré u varhan v Notre Dame na obraze Ambrose McEvoye.
Varhany Marcela Dupré v Meudonu

Varhanní skladby
  • Elévation op. 2 (1912)
  • Trois Préludes et Fugues op. 7 (1912)
  • Scherzo op. 16 (1919)
  • 15 Versets pour les Vêpres du Commun des Fêtes de la Sainte Vierge op. 18 (1919)
  • Cortège et Litanie op. 19 Nr. 2 (1921)
  • Variations sur un Noël op. 20 (1922)
  • Suite Bretonne op. 21 (1923)
  • Symphonie-Passion op. 23 (1924)
  • Lamento op. 24 (1926)
  • Deuxième Symphonie op. 26 (1929)
  • Sept Pièces op. 27 (1931)
  • Seventy-Nine Chorales op. 28 (1931)
  • Le Chemin de la croix op. 29 (1931)
  • Trois Élevations op. 32 (1935)
  • Angélus op. 34 Nr. 1 (1936)
  • Trois Préludes et Fugues op. 36 (1938)
  • Évocation op. 37 (1941)
  • Le Tombeau de Titelouze op. 38 (1942)
  • Suite op. 39 (1944)
  • Offrande à la Vierge op. 40 (1944)
  • Trois Esquisses op. 41 (1945)
  • Paraphrase on the Te Deum op. 43 (1945)
  • Vision op. 44 (1947)
  • Eight Short Gregorian Preludes op. 45 (1948)
  • Épithalame ohne op. (1948)
  • Miserere Mei op. 46 (1948)
  • Psaume XVIII op. 47 (1949)
  • Six Antiennes pour le Temps de Noël op. 48 (1952)
  • Vingt-Quatre Inventions op. 50 (1956)
  • Triptyque op. 51 (1957)
  • Nymphéas op. 54 (1959)
  • Annonciation op. 56 (1961)
  • Choral et Fugue op. 57 (1962)
  • Trois Hymnes op. 58 (1963)
  • Two Chorales op. 59 (1963)
  • In Memoriam op. 61 (1965)
  • Méditation ohne op. (1966)
  • Entrée, Canzona et Sortie op. 62 (1967)
  • Quatre Fugues Modales op. 63 (1968)
  • Regina Coeli op. 64 (1969)
  • Vitrail op. 65 (1969)

Varhany s jinými nástroji
  • Cortège et Litanie op. 19 (varhany a orchestr, 1921)
  • Symphonie g-Moll op. 25 (varhany a orchestr, 1927)
  • Ballade op. 30 (varhany a klavír, 1932)
  • Concerto e-Moll op. 31 (varhany a orchestr, 1934)
  • Poème héroïque op. 33 (varhany, tři trubky, tři pozouny a bicí, 1935)
  • Variations on two themes op. 35 (varhany a klavír, 1937)
  • Sinfonia op. 42 (varhany a klavír, 1946)
  • Quartet op. 52 (housle, viola, violoncello a varhany, 1958)
  • Trio op. 55 (housle, violoncello a varhany, 1960)
  • Sonate a-moll op. 60 (violoncello a varhany,1964)

Sbory
  • Les Normands op. 1 (1911)
  • Psyché op. 4 (1914)
  • Quatre Motets op. 9 (1916)
  • De Profundis op. 17 (1917)
  • Ave Verum op. 34 Nr. 2 (1936)
  • La France au Calvaire op. 49 (sĺa, sbor, varhany a orchestr, 1953)
  • Deux Motets op. 53 (1958)

Klavír
  • Six Préludes op. 12 (1916)
  • Marche militaire op. 14 (1915)
  • Quatre Pièces op. 19 (1921)
  • Variations cis-Moll op. 22 (1924)

Komorní skladby
  • Sonate g-moll op. 5 pro housle a klavír (1909)
  • Quatre Mélodies op. 6 pro zpěv a klavír (1913)
  • Deux Pièces op. 10 pro klarinet a klavír (1917)
  • À l'amie perdue op. 11 pro zpěv a klavír (1911)
  • Deux Pièces op. 13 pro violoncello a klavír (1916)

Jiná díla
  • Élevation op. 2 pro harmonium (1913)
  • Fantaisie h-Moll op. 8 pro klavír a orchestr (1912)
  • Marche militaire op. 14 pro orchestr (přepracování klavírní skladby, 1915)
  • Orientale op. 15 pro orchestr (1916)

Literatura
  • Bruno Chaumet: Marcel Dupré, Souvenirs. Paris. Association des Amis de l'Art de Marcel Dupré, 2006.
  • Robert Delestre: L'oeuvre de Marcel Dupré. Paris. Éditions "Musique Sacrée", 1952.
  • Jeanne Demessieux: L'art de Marcel Dupré. Études Paris, April 1950.
  • Rolande Falcinelli: Marcel Dupré, 1955: Quelques oeuvres. Paris. Alphonse Leduc, 1955.
  • Bernard Gavoty: Marcel Dupré. Les grands Interprètes. Genève, Switzerland. Éditions René Kister, 1955.
  • Michael Murray: French Masters of the Organ. New Haven. Yale University Press, 1998.
  • Michael Murray: Marcel Dupré: The Work of a Master Organist. Boston. Northeastern University Press, 1985.
  • Graham Steed: The Organ Works of Marcel Dupré. Hillsdale, NY: Pendragon Press, 1999.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.