Maorský prapor

28. (maorský) prapor (anglicky: 28th (Māori) Battalion) byl prapor pěchoty 2. divize Armády Nového Zélandu, který sloužil během druhé světové války. Zformován byl 26. ledna 1940[1] po tlaku maorských poslanců a organizací napříč zemí na labouristickou vládu, s cílem založení samostatné jednotky Maorů, a jejího vyslání do zámořských misí. Jednotka navázala na tradici maorského ženijního praporu z první světové války.[2] Maorové rovněž usilovali o zvýšení prestiže vlastního etnika. Po boku pakehských spolubojovníků působili v rámci vojsk Britského impéria. Další generace domorodých obyvatel Nového Zélandu s válečnickými kořeny tak mohla vyzkoušet své bojové umění v moderním válečném konfliktu.[2][3]

28. (maorský) prapor 28th (Māori) Battalion
Posily praporu po příjezdu do Sydney v listopadu 1940 Posily praporu po příjezdu do Sydney v listopadu 1940
Země	Nový Zéland Nový Zéland
Vznik	1940
Zánik	1946
Typ	jednotka pěchoty
Velikost	~ 700–900 mužů
Motto	„Ake! Ake! Kia Kaha E!“ („Vzhůru, vzhůru, buď silný!“)
Nadřazené jednotky	2. divize Armády Nového Zélandu
Účast
Bitvy	druhá světová válka řecké tažení invaze na Krétu severoafrické tažení italské tažení

Maorský prapor byl založen v roce 1940 jako součást 2. expedičního sboru Nového Zélandu, a připojen pod velení 2. novozélandské divize jako zvláštní prapor,[4] který postupoval mezi jejími třemi pěchotními brigádami.[5] Zasáhl do bitvy o Řecko,[6] bojů v severní Africe[7] a italského tažení.[8]

V bojích si členové praporu vysloužili reputaci od důstojníků spojeneckých sil, tak i nacistických velitelů.[9] Zejména obratnost v kontaktním boji s bajonety jim od protivníků – včetně Rommela – vynesla přezdívku „lovci skalpů“.[10] Velitel Afrikakorpsu Erwin Rommel na adresu praporu uvedl: „Dejte mi maorský prapor a já dobudu svět“.[11][12] Po ukončení války v Evropě se část jednotky o síle 270 mužů připojila ke kontingentu v Japonsku, představujícího složku Okupačních sil Britského společenství,[13][9] než byla po připlutí do Wellingtonu v lednu 1946 rozpuštěna.[14]

Celkově praporem prošlo 3 600 mužů,[15] z nichž 649 bylo zabito v boji či zemřelo na následky zranění a 1 712 dalších vojáků utrpělo zranění. Vyjma toho 29 mužů zemřelo v důsledku služby po odchodu z jednotky a dva byli zabiti během nehody při výcviku na Novém Zélandu.[9]

• 
  Důstojníci 28. praporu po příjezdu do skotského Gourocku, 17. června 1940
• 
  Příslušníci 28. praporu tančící v Helwánu haku, 25. června 1941. Zleva: John Manuel z Rangitukii, zabit šest měsíců poté; Maaka White z Wharekahiky, zabit pět měsíců poté; Te Kooti Reihana z Rangitukii, později zraněn, a Rangi Henderson z Te Araroa, zabit dva roky poté.[16]