Armáda Nového Zélandu

Armáda Nového Zélandu (maorsky: Ngāti Tūmatauenga, neboli „Kmen Boha války“, anglicky: New Zealand Army) představuje pozemní složku Obranných sil Nového Zélandu. K roku 2019 v armádě sloužilo 6 467 vojáků, z toho 4 655 aktivních (4 016 mužů a 639 žen) a 1 812 rezervistů.[1]

Armáda Nového Zélandu
New Zealand Army
Ngāti Tūmatauenga
Založeno1845
Stát Nový Zéland
VelitelstvíWellington
Barvyčervená a černá
Úlohapozemní válka
Součástobranných sil
VýročíANZAC Day
Účastidruhá búrská válka
1. světová válka (ANZAC)
2. světová válka
Indonésko-malajsijská konfrontace
válka v Zálivu
válka v Iráku
válka v Afghánistánu
Velení
Generální guvernérka a vrchní velitelka
Patsy Reddyová
Ministr obranyRon Mark
Náčelník Generálního štábu
genmjr. John Boswell (2019)

Státní vlajka

Armáda svou historii odvozuje od domobrany evropských kolonistů a domorodých maorských jednotek. Ustavena byla právním aktem novozélandské legislativní rady v březnu 1845.[2] První stálé jednotky koloniálních obranných sil vznikly na základě zákona z roku 1862.[3] Moderní Armáda Nového Zélandu byla formálně zřízena armádním zákonem v roce 1950 transformací New Zealand Military Forces, jak se oficiálně jmenovala do konce druhé světové války. Pozornost se zaměřila na přípravu třetí expediční armády, pro potenciální konflikt se Sovětským svazem.[4]

Novozélandské jednotky byly v průběhu 20. století přítomny na bojištích řady válečných konfliktů včetně druhé búrské války, jakožto vůbec první zahraniční mise,[5] první[6] a druhé světové války, Korejské války,[7] Malajského povstání,[8] Indonésko-malajsijské konfrontace[9] a Vietnamské války.[10]

Od 70. let dvacátého století se armáda začala zaměřovat na účast v mnohonárodnostních mírových sborech, prostřednictvím menších pozorovatelských misí, ale také přímo přispěla některými jednotkami ve válečných konfliktech spojenců. Novozélandští vojáci tak sloužili ve sboru INTERFET ve Východním Timoru,[11] v první válce v Zálivu,[12] Regionální asistenční misi na Šalomounových ostrovech,[13] v operaci Mnohonárodnostních sil a pozorovatelů na Sinaji,[14] v Rhodésii,[15] Somálsku,[16] Jižním Súdánu a Súdánu.[17] Rovněž zasáhli do konfliktů na území Iráku[18][19] a Afghánistánu.[18][17]

Pod vládou Britské říše bojovaly novozélandské a australské jednotky také v rámci Australsko-novozélandského armádního sboru (ANZAC).[6]

Galerie

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku New Zealand Army na anglické Wikipedii.

  1. Personnel Summary [online]. New Zealand Defence Force, 2019-06-30 [cit. 2019-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-06. (anglicky)
  2. ASHLEY, Corbett, D. A. David. The regimental badges of New Zealand, an illustrated history of the badges and insignia worn by the New Zealand Army. Rev. and enl.. vyd. Auckland,: R. Richards, 1980. ISBN 0908596057. OCLC 14030948 (anglicky)
  3. Ian C. McGibbon, Paul Goldstone. The Oxford Companion to New Zealand Military History. [s.l.]: Oxford University Press, 2000. Kapitola Colonial Defence Force, s. 103. (anglicky)
  4. Damien Marc Fenton (1998): A False Sense of Security. Centre for Strategic Studies : New Zealand. s. 12
  5. KING, Michael. The Penguin History of New Zealand. North Shore, New Zealand: Penguin Group, 2003. ISBN 978-0-14-301867-4. S. 284–285. (anglicky)
  6. Mary Edmond-Paul (2008): Lighted windows: critical essays on Robin Hyde . Otago University Press, s. 77. ISBN 1-877372-58-7
  7. MORRIS, Grant John. Wagons of War: A history of 10 transport Company 1951-2011. [s.l.]: Massey University, 2012. S. 7–19. (anglicky)
  8. Ian McGibbon (Ed.), (2000): The Oxford Companion to New Zealand Military History, s. 294.
  9. DENNIS, Peter; GREY, Jeffrey. Emergency and Confrontation: Australian Military Operations in Malaya and Borneo 1950–1966. St Leonards: Allen and Unwin, 1996. ISBN 978-1-86373-302-1. S. 25. (anglicky)
  10. We cannot afford to be left too far behind Australia: New Zealand's entry into the Vietnam War in May 1965 [online]. [cit. 2014-09-17]. Dostupné online. (anglicky)
  11. BALLARD, John, R. Triumph of Self-determination: Operation Stabilise and United Nations Peacemaking in East Timor [online]. Praeger Security International, 2008 [cit. 2019-08-19]. S. 91. Dostupné online. (anglicky)
  12. The Gulf War: 1990 – 1991 [online]. 24-02-2015 [cit. 2016-08-13]. Dostupné online. (anglicky)
  13. Solomon Islands: 2003 – 2013 [online]. 18-03-2015 [cit. 2016-08-13]. Dostupné online. (anglicky)
  14. Treaties and International Agreements Registered Or Filed and Recorded with the Secretariat of the United Nations [online]. New York: Organizace Spojených národů, 2002 [cit. 2019-08-19]. S. 525. (anglicky)
  15. Geldenhuys, Preller: Rhodesian Air Force Operations. Peysoft Publishing, 2014. s. 273 ISBN 978-0-9941154-1-6
  16. MCKIE, Robert. New Zealand Supply Contingent Somalia [online]. rnzaoc.com, 2017-03-15 [cit. 2019-06-20]. Dostupné online. (anglicky)
  17. TUCKER, Spencer, C. The Encyclopedia of Middle East Wars: The United States in the Persian Gulf, Afghanistan and Iraq Conflicts [online]. ABC-CLIO, LLC., 2010 [cit. 2019-08-19]. S. 898. Dostupné online. (anglicky)
  18. Nicky Hager, Other People's Wars: New Zealand in Afghanistan, Iraq and the War on Terror, Craig Potton Publishing, Nelson, NZ; ISBN 978-1-877517-69-3; 2011
  19. Young, Audrey. Hawks, doves take wing on Iraq plans. The New Zealand Herald. 26-02-2003. Dostupné online [cit. 25-10-2011]. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.