Mamakanská vodní elektrárna

Řeka Mamakan je levostranný přítok řeky Vitim, která patří mezi nejvýznamnější přítoky Leny. Na rozdíl od ostatních řek Sibiře se vyznačuje malým poměrem mezi zimním a průměrným průtokem. Poměr 1:8[1] umožňuje zásobovat potřebným minimem vody energetické vodní dílo v zimním období i při menším užitkovém objemu přehradní nádrže. Průměrný roční přítok v místě činí 5,8 km³.

Železobetonová gravitační hráz o celkové délce 345 m a výšce 57 m obsahuje přelivovou část o délce 135,5 m s osmi 12 m širokými přelivnými poli o celkové propustnosti 4 140 m³/s.

V budově elektrárny o délce 61,7 m a šířce 11,2 m pracují na spádu 45 m čtyři Kaplanovy turbíny o hltnosti 55,3 m³/s a výkonu 21,5 MW. Celkový výkon elektrárny je 86 MW a dlouhodobá roční výroba 250 milionů kWh.

Vzedmutím hladiny vznikla Mamakanská přehradní nádrž o délce 30 km, ploše 10,8 km² poskytující 0,1 km³ užitečného objemu.

Energii odvádí tři trasy 110 kV.

Úspěšná podpovrchová těžba zlata v Zabajkalí, která se rozvíjela od poloviny 19. století, přivedla k pravostranným přítokům Leny i zájemce o vodní energii. Právě zde na řece Nygri v povodí Oljokmy byla koncem 19. století postavena první vodní elektrárna na Sibiří a jedna z nejstarších vodních elektráren v Rusku. Dálkový přenos energie o napětí 10 000 V a elektrifikovaná železnice mají v Rusku prvenství rovněž v Lenské důlní oblasti. Jeden z nejvelkorysejších hydroenergetických projektů z dob předrevolučního Ruska počítal s vybudováním 23 km dlouhého derivačního kanálu, přivádějícímu vodu ke spádu 38 m pro výkon přes 5 MW. Energie měla být odebrána doly v legendárním zlatokopeckém městě Bodajbo.

Tento projekt přerušila občanská válka a první plány elektrifikace Ruska s použitím vodní energie pro těžbu zlata nepočítaly. K myšlence vybudování vodní elektrárny v oblasti se vrátily až projekty v padesátých letech. Za místo byla vybrána soutěska divoké řeky Mamakan asi půl kilometru před jejím ústím do řeky Vitim.

Na staveniště se v poválečné euforii jako první dostavily úderné brigády z moskevského Komsomolu a celá stavba byla realizována jako významná stavba mládeže. První přípravné práce byly započaty v roce 1958 a již v roce 1961 byly spuštěny dva první agregáty. Do stálého provozu byla elektrárna zařazena v říjnu 1966.  

Pohled na soutok Mamakanu a Vitimu z hráze Mamakanské elektrárny. Na protilehlém břehu zlatonosná oblast Bodajbo.

Součástí projektu bylo i vybudování Telmamské vodní elektrárny na vyšším povodí řeky Mamakan, jejíž přehradní jezero mělo dostatečně regulovat odtok. Stavební práce na této elektrárně byly započaty v roce 1985 a v roce 1993 byly v důsledku rozpadu Sovětského svazu zastaveny pro nedostatek financí.

Efektivita výroby elektřiny je omezena nedostavením Telmamské přehradní nádrže a hlavním zdrojem potíží provozu je nedostatečný užitečný objem vodního díla. V zimním období měsíční výroba nepřesahuje 4 miliony kWh a za vyšších průtoků nedokáže místní síť vždy odebrat energii, kterou je elektrárna schopna vyrobit. Přes 70% ročního průtoku je přepouštěno přes přepady hráze.

• 
  Pohled na dílo v krajině z pravého břehu.
• 
  Opuštěné lučební provozy společnosti "Lenzoloto"
• 
• 
• 
  Panoráma Zabajkalí s jezerem a návodní hrází
• 
  Zabajkalská tajga podél přehradního jezera
• 
  Návodní hráz