Malvína Schalková

Narodila se v německy mluvící židovské intelektuální rodině v Praze.

Její neteří byla Lisa Fittko. Malvína navštěvovala školu v Praze a ve Vrchlabí, poté začala studovat umění na dívčí akademii v Mnichově, a poté pokračovala v soukromých hodinách ve Vídni, kde zůstala a věnovala se malbě ve studiu přímo nad Divadlem na Vídeňce (Theater an der Wien).

V červenci 1938 byla nucena uprchnout před nacistickou perzekucí a všechny její obrazy musely zůstat na místě. Později bylo nalezeno pouze asi 30 prací z tohoto období, z nichž dvě se nacházely ve vídeňském Historickém muzeu. Jeden z nich byl vrácen Malvíniným příbuzným na základě rozhodnutí Vídeňské restituční komise z roku v roce 2006 v rámci reparace.[2] Jedalo se o olejomalbu, portrét herce Maxe Pallenberga v téměř životní velikosti.

Malvína Schalková byla v únoru 1942 deportována do koncentračního tábora Terezín. Zde vytvořila více než 100 kreseb a akvarelů, zachycující výjevy ze života v táboře. Protože odmítla portrétovat jednoho z lékařů spolupracujícího s nacisty, byla v květnu 1944 deportována do Osvětimi,[3] kde byla následně zavražděna.

Malva Schalek zmeřela neprovdaná a bezdětná.[2]

Její práce, zejména její kresby z Terezína, se vyznačují střízlivým realismem. Ředitel Uměleckého muzea v Baltimoru Tom L. Freudenheim v roce 1978 kresby popsal jako „snad to nejlepší a nejúplnější umělecké dílo, které přežilo holokaust“. Nalezení kreseb po osvobození tábora bylo jako zázrak. Dnes je většina z nich v umělecké sbírce Domu bojovníků ghetta v kibuci Lochamej ha-Geta'ot v Izraeli.

• 
  Synagoga v Terezíně, mezi lety 1942 a 1944
• 
  Po příjezdu do Terezína, mezi lety 1942 a 1944
• 
  Fronta na jídlo, mezi lety 1942 a 1944