Malá Dobrá (tvrz)

Nejstarší dějiny vesnic Velká a Malá Dobrá a vladycích z Dobré nelze v historických pramenech odlišit. První písemná zmínka o tvrzi v Malé Dobré pochází z roku 1396, kdy patřila Drchovi z Malé Dobré.[2] Drch je naposledy připomínán v roce 1419,[3] ale z roku 1406 pochází také zmínka o Janu Chlípanovi z Malé Dobré.[2] Během husitských válek se majitelem stal Bohuslav ze Tmáně a roku 1453 získal od krále Ladislava Pohrobka odúmrť po Drchovi. Poslední zmínka o Bohuslavovi je z roku 1457 a jeho potomci, zvaní Dobrští ze Tmáně, vesnici vlastnili až do roku 1499.[3]

V roce 1499 na tvrzi sídlil Vilém Hromada z Boršic a po něm roku 1519 Jiří Kfelíř ze Zakšova. Ze jeho nezletilé děti statek spravoval poručník Petr Malý z Chrastu a nejpozději ve třicátých letech šestnáctého století prodal jejich část Malé Dobré Zdeňkovi Kladenskému z Kladna. Zdeněk již předtím vlastnil Velkou Dobrou a část Malé Dobré.[2]. V zápisu do desk zemských z roku 1544 jsou tvrze v Malé i Velké Dobré uvedeny jako pusté.[3] Zdeněk Malou Dobrou připojil ke kladenskému panství.[2] Žďárští ze Žďáru nejprve v Malé Dobré získali roku 1549 plat z jednoho dvora, který jim odkázali bratři Jiří a Kryštof. Ti ho dostali za poskytnuté služby od Zdeňka Kladenského.[3] Později Žďárští získali také zbytek vesnice[3] a Jiří Žďárský ze Žďáru nechal ve druhé polovině šestnáctého století tvrz v Malé Dobré obnovit v renesančním slohu.[2]

Poslední zmínka o tvrzi pochází z roku 1613.[3] Přestala sloužit jako panské sídlo a během třicetileté války zpustla. V osmdesátých letech sedmnáctého století nebo po roce 1696, kdy ji získal Karel Jáchym z Bredy, byla přestavěna na sýpku.[2]

Třípodlažní budova sýpky má obdélníkový půdorys a valbovou střechu krytou bobrovkami. Do prvního patra se vstupuje po kamenném zastřešeném schodišti a vedle něj je pravoúhlý vstup do přízemí. V přízemí se nachází dvě místnosti, z nichž severní je klenutá valenou klenbou s výsečemi a v jižní má křížovou klenbu se středovým pilířem. Obě horní patra s trámovými stropy sloužila k ukládání obilí a vzájemně je spojuje vnitřní dřevěné schodiště.[4]