Magda Bílá

Narodila se do rodiny zemského advokáta Karla Ebenhocha, který byl v letech 1897-1907 starostou Nové Paky. Spisovatelka měla celkem osm sourozenců, o které jako starší sestra pomáhala pečovat. To, jak sama přiznává ve svých vzpomínkách, velmi ovlivnilo její budoucí životní dráhu. Po absolvování Obecné školy v rodném městě a Vyšší dívčí školy v Praze, kde měla významnou příležitost rozvíjet talent pod vedením Bedřicha Frídy a Františka Táborského, se stala sociální pracovnicí a zbytek života strávila pomocí potřebným. Dopisovala si s politiky i významnými představiteli kulturního života. Jmenujme například Jana Herbena nebo Jiřího Voženílka.

Po uzavření sňatku s advokátem Vladimírem Zábojem Vainou z Mladé Boleslavi 3. června 1903 se soustavně věnovala své profesi i umělecké tvorbě. Svého manžela měla ve velké vážnosti a její vzpomínky jsou plné obdivu k němu. Manželství zůstalo bezdětné, což autorka nejednou zmiňuje ve svých textech. Věnuje se v nich také sociální problematice a postavení ženy ve společnosti. Tyto články byly několikrát publikovány například v časopise Ženský svět.

Vladimír Záboj Vaina působil jako okresní hejtman v Turnově, Semilech a ve Vrchlabí. V letech 1934 až 1938 vykonával funkci prvního náčelníka Horské služby v Krkonoších, vůbec první takové organizace v tehdejším Československu.

Dílo Magdy Bílé je různorodé a ne zcela známé. Vedle básnických sbírek vydala i vzpomínky na první světovou válku a v rukopisech zůstaly její eseje a vzpomínky na dětství. První texty jí vycházely v Mladém čtenáři, v Květech, ve Zvonu či Času. Poezii ve svém díle Bílá považovala za stěžejní. Jednak jí mohla vyjádřit svoje nejniternější pocity a v neposlední řadě se v ní realizovala jako žena. Její vzpomínkové texty jsou neocenitelným průvodcem, který reflektuje dobové postavení ženy i velké milníky historie a pro historiky jsou významným pramenem poznání každodennosti přelomu 19. a 20. století. Není bez zajímavosti, že se osobně znala s Janem Opolským a Josefem Karlem Šlejharem; její vzpomínky na Šlejhara jsou obzvlášť přínosné. Nedílnou součástí jejího odkazu jsou i úvahové texty a eseje, které jsou uschovány v jejím fondu v SOkA Jičín. Zde se naplno projevuje její intelekt a sečtělost. Bílá přiznává, že ji silně ovlivnily myšlenky Jana Ámose Komenského či René Descartesa.