Madona z Jihlavy

Madona z Jihlavy, zvaná zlatá[1], je gotická socha z doby kolem roku 1360, původně umístěná v kostele sv. Jakuba Většího v Jihlavě. Kvalitou sochařského zpracování odpovídá dvorské dílně.[2] Je vystavena v obrazárně Královská kanonie premonstrátů na Strahově.

Madona z Jihlavy
Umístění
UmístěníStrahovský klášter
StátČesko Česko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis a zařazení

Socha z lipového dřeva, na zádech vyhloubená, výška 152 cm. Během restaurování a konzervace sochy bylo sejmuto barokní zlacení a pozdější nepůvodní doplňky - zlaté koruny matky i dítěte, žezlo v levé ruce madony a srpek měsíce na podstavci.

Socha madony v uvolněném postoji drží dítě na pravém boku nad nosnou nohou. Její levá noha je mírně nakročená a napíná šat zřasený do hustých záhybů a těsně přiléhající k tělu se kterým tvoří jednotný blok. Záhyby drapérie jsou v horní části těla horizontální, mělce mísovité. Plynule přecházejí do diagonálních, směřujících od vysoko posazené kyčle ke špičce levé nohy. Dítě, do půl těla nahé, je zachyceno v pohybu - pravou rukou se drží Mariina pláště, levou se zřejmě dotýkalo jejího závoje. Z jeho nohou a od levého boku Madony splývá šat v hustých vertikálních záhybech a zdůrazňuje aktivní funkci nosné nohy. Husté řasení drapérie je převzato z klasické gotiky antikizujícího směru a abstrahujícího formalizmu první poloviny 14. století, ale sochař prokazuje pokročilý smysl pro organickou vazbu částí a optickou jednotu povrchu.[3]

Tělo i hlavička dítěte jsou modelovány jako měkký organický tvar. Ušlechtilá tvář matky je lemována stylizovaným ornamentálním účesem.[4] Výrazně individualizovaný obličej, vzbuzující dojem portrétu a pružná elegance světsky pojaté sochy odpovídá spíše dvorskému prostředí a v prostředí městského kostela je překvapující.[2] Socha nemá přímé dobové paralely a od tehdejší středoevropské produkce se liší výrazným estetismem v podání záhybů drapérie a zejména v jemně podaných obličejových partiích.[4] Klasicizující statičnost této sochy je spíše výjimkou.[5] Nová situace v řezbářství se projevuje růstem objemu, který zevnitř rozrušuje abstraktní lineární soustavu drapérie, změkčuje povrch soch a buduje tvar spíše na přechodech než na hranicích mezi jejími částmi. To zároveň znamená, že se oslabuje předěl sochy mezi její hmotou a prostředím, které do ní aktivně zasahuje.[6]

Jihlavská madona spolu s již nezvěstnou Madonou Eiglovou (1350)[7], která mohla být jejím předstupněm a měla nejblíže k některým madonám z jihozápadního Německa[8], navazují na díla Mistra Michelské madony. V příčném tvarování drapérie předcházejí stylu Madony zahražanské[9] a stojí na počátku procesu vedoucího ke krásnému slohu.[10]

Příbuzná díla

  • Madona ze soukromého majetku v Jihlavě, zv. Eiglova (1350), odvezena během války, nezvěstná
  • Broumovská madona z kostela sv. Vojtěcha (1360-1370)[11]
  • Madona ze Zahražan (po r. 1370)

Reference

  1. Ottová M, Madona z Jihlavy, zvaná "zlatá". udu.ff.cuni.cz [online]. [cit. 2017-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-06-22.
  2. Albert Kutal, Gotické sochařství, in: Dějiny českého výtvarného umění I/1, Academia Praha 1984, s. 233–234
  3. Kutal A, Homolka J, 1970, s. 131
  4. Kyzourová I, 1993, s. 25
  5. Albert Kutal, O Mistru krumlovské madony, Umění 5, 1957, s. 30
  6. Albert Kutal, České umění gotické, Obelisk Praha, 1972, s. 54
  7. Pečírka J, 1933, obr. s. 177
  8. Pečírka J, 1933, s. 184
  9. J. Opitz, Gotické malířství a plastika severozápadních Čech, Umění II, 1929, s. 496-498
  10. Hrabovská T, 2008, s. 42
  11. [/0/ Gotická madona z kostela sv. Vojtěcha v Broumově]

Literatura

  • Libor Šturc, Mistrovská díla Strahovské obrazárny, Královská kanonie premonstrátů na Strahově 2016, ISBN 978-80-88009-08-5
  • Tereza Hrabovská, Mistr Michelské madony a jeho dílna, Bakalářská práce, Katolická teologická fakulta, Ústav dějin křesťanského umění Praha, 2008
  • Ivana Kyzourová, Strahovská obrazárna. Od gotiky k romantismu: Vybraná díla ze sbírek Kláštera premonstrátů na Strahově, 1993
  • Albert Kutal, Jaromír Homolka, Katalog sochařství, in: Jaroslav Pešina (ed.), České umění gotické 1350-1420, Academia Praha 1970
  • Jaromír Pečírka, Středověké sochařství v Čechách, Umění VI, 1933, s. 169-200
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.