Madona strahovská

Tempera na dřevěné desce potažené plátnem, 94 x 84 cm, Inv. č. O 539. Obraz byl v době baroka v dolní části seříznut a částečně přemalován. Také obloukové zakončení v horní části obrazu může pocházet z pozdější doby. Do původní podoby obraz restauroval Bohuslav Slánský.[4][5]

Vyobrazení madony vychází z francouzských předloh a českých nástěnných maleb z doby před rokem 1350 (Doudleby, Dražice, Brandýs). Vykazuje silné italsko-byzantské vlivy, které sahají až k typu tzv. Kykkotissy z doby panování císaře Alexia I. Komnenose (1081–1118), uchované v klášteru Kykkos na Kypru.[3][6]

Obraz slohově souvisí s Vyšebrodským cyklem a nejstaršími deskovými obrazy českých madon (Madona z Veveří, Madona zbraslavská). Panna Maria je zobrazena jako Královna nebes s korunou i čelenkou. S Madonou z Veveří se nápadně shoduje v řadě znaků a lze předpokládat, že oba obrazy měly společnou předlohu. Jde o vyobrazení Mariina šátku, koruny a čelenky, ornamenty ve svatozáři a vzor zdobení lemu jejího pláště s třásněmi, formu účesu i zalamování roucha a obrysové linie kolem levého ramene.[7] Poloobnažené dítě v průsvitné roušce, zdůrazňující jeho nahotu, se levou rukou drží šátku a v pravé svírá stehlíka, který ho klove do palce[8] Shodné je rovněž řasení průsvitné roušky nebo kříž vložený do nimbu dítěte, který symbolizuje jeho budoucí osud.[9]

Strahovská madona se od ostatních českých madon liší větší velikostí desky a mohutností postav matky i dítěte. Obraz byl patrně určen pro pohled z dálky. Typologií tváře, kterou charakterizují mandlovité oči, protáhlý nos a jemná ústa, je nejblíže italským vzorům, zejména sienskému malířství poslední čtvrtiny 13. století. Obličejový typ madony se smyslově plnou tváří a měkkým a laskavým výrazem je východiskem k lyrickému půvabu českých milostných madon.[8] Jistou fyziognomickou podobu vykazuje také tvář anděla držícího korunu Panny Marie na obrazu Kladské madony.[9] Italským motivem je něžné gesto pravé ruky matky, která mezi prsty svírá loket dítěte. Vytočení chodidla malého Ježíška směrem k divákovi se vyskytuje už u Madony vladimirské z pol. 12. století a na sinajských ikonách.[10] Tento motiv, jinde v Evropě vzácný, je v českých zemích v době kolem poloviny 14. století velmi oblíbený a vyskytuje se na deskových obrazech madon, v nástěnných malbách i v knižních iluminacích. Dítě, které je neobvykle aktivní a zaujímá velkou část plochy obrazu, musí matka přidržovat oběma rukama. Zatímco u Madony z Veveří dítě pohlíží na matku, zde se od ní odvrací ve složitém pohybu s množstvím směrových protikladů a pohledem směřuje k věřícím.[8]

Oproti byzantským předlohám dochází u gotických madon k některým změnám v dílčích motivech, které mají symbolický význam. Místo svitku, který představoval Boží slovo, svírá dítě v ruce stehlíka jako připomínku svého budoucího utrpení. Tento pták se živí semeny bodláku a odkazuje tak na Ježíšovu trnovou korunu. Podle legendy vytrhával trny z Kristova čela při cestě na Golgotu a přitom si potřísnil peří jeho krví.[2] Mariánským číslem je devítka, kterou zde symbolizují kameny a trojlisté výběhy na koruně madony. Výkladem vyobrazení koruny se zabývá již anonymní spis z 11. století Liber de corona virginis. Na jiných obrazech je devět hvězd nad hlavou Panny Marie (Navštívení, Vyšebrodský cyklus, 1340) nebo devět holubic (Adorace Páně z Hluboké, 1380).[9]

• Libor Šturc, Mistrovská díla Strahovské obrazárny, Královská kanonie premonstrátů na Strahově 2016, ISBN 978-80-88009-08-5
• Ivana Kyzourová, Strahovská obrazárna, 1993
• Strahovská obrazárna, vyd. památník národního písemnictví a Národní galerie v Praze 1973
• Antonín Matějček, Jaroslav Pešina, Česká malba gotická, Melantrich, Praha 1950
• Antonín Matějček, Strahovská obrazárna v Praze, Praha 1931

• Madona z Veveří
• Zbraslavská madona
• Kladská madona

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Madona strahovská na Wikimedia Commons
• Strahovský klášter: Strahovská madona
• Kořán Ivo, české milostné madony, teze, 2016 Archivováno 24. 7. 2017 na Wayback Machine