Northrop Grumman MQ-8 Fire Scout

RQ-8A se připravuje na první autonomní přistání na palubě USS Nashville (LPD-13) během testů v roce 2006

MQ-8C Fire Scout

RQ-8/MQ-8 vznikl na základě požadavku amerického námořnictva, které potřebovalo nahradit své starší systémy RQ-2 Pioneer. Důvodem nebyl jen fakt, že bezpilotní letadla byla stále více využívána napříč všemi americkými ozbrojenými silami, ale navíc s nimi počítala i nová doktrína amerického námořnictva. Námořnictvo požadovalo bezpilotní letadlo moderní konstrukce s akčním rádiusem do 200 km a letovou vytrvalostí minimálně 3 hodiny. Zároveň mělo být schopné unést náklad až do 90 kg a operovat z paluby lodí amerického námořnictva.

Několik amerických firem předložilo své návrhy, z nichž nakonec zvítězil ten od společnosti Schweizer. Tato firma přišla s upravenou verzí lehkého užitkového vrtulníku Schweizer 330. Tento vrtulník prošel značnými úpravami a jako bezpilotní prostředek dostal označení RQ-8 Fire Scout. První let RQ-8 se uskutečnil v lednu 2000 a počáteční model byl pojmenován "RQ-8A". Primárním dodavatelem datového spojení, používaného i v bezpilotním letadle RQ-4 Global Hawk, se stala společnost Northrop Grumman.

Navzdory slibným výkonům nesplňoval RQ-8A zcela požadavky amerického námořnictva. Zatímco zájem námořnictva o tento bezpilotní vrtulník klesal, americká armáda měla na jeho vývoji zájem a v roce 2003 vznikla vylepšená verze "RQ-8B". Označení nového systému se v roce 2006 změnilo na "MQ-8B". Americká armáda následně uzavřela smlouvu na několik vrtulníků k otestování jejich životaschopnosti na bojišti.

Přestože si americká armáda po otestování Fire Scoutu uvědomila, že jejím potřebám více vyhovuje série bezpilotních letadel RQ-7 Shadow a program MQ-8B zrušila, tak americké námořnictvo znovu projevilo zájem o tento typ bezpilotní vrtulníku.[1] V květnu 2007 začala malosériová výroba, v jejímž rámci se pro námořnictvo vyrobilo 9 vrtulníků MQ-8B. Operační testování MQ-8B bylo spuštěno v roce 2009 a na podzim téhož roku dosáhl vrtulník počáteční operační způsobilosti.[2]

V roce 2009 hledalo americké námořnictvo a námořní pěchota bezpilotní vrtulník určený k přepravě zásob. Vzhledem k tomu, že ani maximální výkony MQ-8B nesplňovaly stanovené požadavky, do užší soutěže se dostaly pouze projekty Boeing A160 Hummingbird a Kaman/Lockheed Martin K-Max. Proto firma Northrop Grumman ohlásila v květnu 2010 své plány na vývoj nového autonomního vrtulníku postaveného na základě Bell 407. Tento program byl nazván Fire-X a sliboval, že nový bezpilotní vrtulník unese 1 450kg nákladu.[3]

V dubnu 2012 získal Northrop od námořnictva zakázku v hodnotě 262,3 milionu dolarů na vývoj tohoto vrtulníku, který dostal označení MQ-8C. V této částce byly zahrnuty náklady na postavení dvou prototypů a na výrobu šesti předsériových kusů, které měly být hotové do 26 měsíců.

První prototyp MQ-8C Fire Scout byl námořnictvu dodán počátkem července 2013[4] a první let absolvoval 31. října téhož roku. Vrtulník vzlétl ze základny Ventura County a ve vzduchu strávil 7 minut.[5] 16. prosince 2014 začalo testování na palubě torpédoborce Jason Dunham. Během následujících tří dnů uskutečnil vrtulník 32 vzletů a přistání.

První předsériový MQ-8C získalo námořnictvo v prosinci 2014.[6] Jeho letové zkoušky skončily 29. dubna 2015, přičemž vrtulník uskutečnil 327 letů a strávil ve vzduchu 450 hodin.[7]

USA USA

Americké námořnictvo - k únoru 2019 disponovalo 27 MQ-8B a 17 MQ-8C (tato verze však stále podstupuje letové zkoušky a nebyla zatím zavedena do služby).

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Northrop Grumman MQ-8 Fire Scout na slovenské Wikipedii.