MIMOSA

Družice byla projektována pro měření změn hustoty v zemské atmosféře pomocí měření negravitačních zrychlení během letu. Zadavatelem projektu, výrobcem zařízení na palubě družice a provozovatelem byl Astronomický ústav Akademie věd ČR, vlastní těleso družice vyrobila česká firma Space Devices.

Sonda měla tvar pravidelného 28stěnu o průměru 57 cm (byla tedy přibližně kulového tvaru).[1] Prakticky celý její povrch byl pokryt solárními panely. Jejím jediným vědeckým přístrojem byl mikroakcelerometr MACEK. Na sondě byly dále přístroje zajišťující její provoz – hlavní a záložní palubní počítač s 16bitovým procesorem a celkovou pamětí RAM 2 MB, vysílače a 6 antén, systém orientace družice v prostoru (sluneční a magnetická čidla a stabilizační magnetické cívky) aj. Plánovaná aktivní životnost družice byla 18 měsíců. Výroba družice stála 32 milionů Kč, z toho její vypuštění 25 milionů, které byly odečteny z dluhu Ruska.[2]

Mikroakcelerometr MACEK

Související informace naleznete také v článku MACEK.

Mikroakcelerometr MACEK

Mikroakcelerometr MAC-03 zvaný MACEK je zařízení pro měření negravitačních zrychlení, tedy těch, která jsou způsobována jinými silami než gravitací. Je to především odpor atmosféry a tlak slunečního záření (přímého i odraženého od Země).[1] Přístroj byl připraven na základě zkušeností s dřívějšími verzemi mikroakcelerometru MACEK na ruské družici Resurs v roce 1992 a především z úspěšného experimentu na palubě raketoplánu Atlantis při letu STS-79 v roce 1996.

Družice byla do vesmíru vynesena ruskou raketou Rokot 30. června 2003.[3] Tentýž den se úspěšně oddělila od nosné rakety a bylo s ní navázáno první radiové spojení. V následujících dnech se však objevily technické problémy[4] – nepodařilo se uvolnit (odaretovat) mikroakcelerometr MACEK – čímž byla znemožněna zamýšlená vědecká měření.[5] S družicí byla sice ze sledovací stanice v Panské Vsi navazována spojení, ale po jejich ukončení obíhala Zemi jako nefunkční těleso po eliptické dráze. Po startu byla její vzdálenost od Země 318 – 846 km a oběžná doba 96 minut.[6] Tyto vzdálenosti se postupně snižovaly, až družice 11. 12. 2011 v 22:53 SEČ shořela v atmosféře (pravděpodobně nad západním Atlantikem).[6]