M13/40

M13/40 a jeho zmodernizovaná verze M14/41, byl nejvýznamnějším italským středním tankem používaným ve druhé světové válce. Svým slabým pancéřováním a výzbrojí to byl typický tank počátku druhé světové války.

Střední tank M13/40
Tank M13/40 Muzeum tanků v Bovingtonu
Typ vozidla	střední tank
Země původu	Itálie
Historie
Výrobce	Fiat - Ansaldo
Návrh	1939
Období výroby	1940–41
Vyrobeno kusů	779
Základní charakteristika
Posádka	4
Délka	4,92 m
Šířka	2,20 m
Výška	2,37 m
Hmotnost	14 t
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování	14–42 mm
Hlavní zbraň	kanón ráže 47 mm
Sekundární zbraně	3× kulomet Breda
Pohon a pohyb
Pohon	Fiat TM-40 V-8 125 hp
Max. rychlost	32 km/h na silnici
Poměr výkon/hmotnost	hp/t
Dojezd	200 km

Koncem 30. let byl v Itálii zkonstruován střední tank M11/39, jehož konstrukce však vykazovala nedostatky. Největší vadou tohoto typu byl kanón umístěný v korbě a dva kulomety umístěné ve věži. Proto bylo rozhodnuto o jeho přestavbě, přičemž do věže byl instalován kanón Böhler ráže 47 mm, který přestal stačit roku 1942 na boj proti americkým tankům Grant a Sherman v severní Africe. Doplňkovou výzbrojí byly kulomety Breda umístěné v přední části korby. Zkoušky prototypu začaly na jaře 1940 a do července bylo zhotoveno prvních patnáct sériových kusů, které se účastnily bojů v průsmyku Sollum – Halfaya. Sériová výroba probíhala ve firmě Ansaldo Fossati až do července roku 1941 a dala celkem 1000 kusů.

Tanky byly používány v Africe, v Řecku a v Jugoslávii. Jako kořistní byly užívány v anglických a australských jednotkách v severní Africe. Byly používány i německou armádou, po kapitulaci Itálie byly Němci zkonfiskovány, označeny byly jako PzKpfw M13/40 735(i).

Modernizací tohoto typu vznikl M15/42, který již nestihl nasazení v severní Africe.