Městská jatka (Ostrava)

Výstavbu jatečních budov zahájilo město Ostrava na nároží současné Stodolní a Porážkové ulice na počátku 80. let 19. století v místě trhu s vepřovým dobytkem,[7] tehdy na místě vzdáleném od obydlených čtvrtí.[8] Vznik nového jatečního komplexu souvisel s intenzivním průmyslovým rozvojem, přílivem pracovních sil a také s hygienickými důvody.[7][8] Se zahájením provozu jatek ve městě vstoupil v platnost zákaz domácích porážek.[7][8] Cílem ostravských radních bylo především povinně soustředit veškeré komerční porážky z celého městského obvodu na jedno místo, kde by zároveň porážený dobytek byl pod veterinární kontrolou.[8] V roce 1881 byly pod vedením stavitele Františka Jurečka postaveny chlévy pro jateční dobytek a malá dřevěná lednice, v níž se maso chladilo s pomocí ledu získávaného z rybníka za tratí.[8] Dobytek se porážel v upravených stájích nedalekého hostince ve Stodolní ulici.[7]

První modernizace jatek začala v roce 1890 (stavbu v letech 1890–1891 realizoval ostravský stavitel Clemens Hladisch, vnitřní zařízení dodala brněnská firma Brand & Lhuillier)[9] opět pod vedením stavitele Františka Jurečka.[8] Celý areál se rozrostl, postavila se chladírna s 21 boxy s již strojovým chlazením, přibyly nové stáje a objekt pro hovězí porážku (ten byl pro špatný stav zbořen v roce 2010). Díky tomu mohla být konečně zavedena i ústřední porážka dobytka na jednom místě, zároveň byl na jatkách již natrvalo zaměstnán městský veterinář pověřený ohlížením dobytka a zdravotní kontrolou masných produktů.[8] Po ukončení rekonstrukce v roce 1893 byla jatka označována jako nejmodernější na Moravě i ve Slezsku, někdy dokonce i jako jedny z nejmodernějších v celé rakousko-uherské monarchii.[9]

V letech 1902–1903 proběhla druhá vlna rozšíření a modernizace podle projektu Pražských akciových strojíren, postavena byla nová chladírenská hala s věží vysokou 20 metrů (tato architektonicky cenná stavba z režných cihel zůstala dominantou celého areálu až do současnosti).[7][8] Součástí přízemní haly bylo již 51 chladicích boxů, strojovna, dílna, kotelna a sklad uhlí. V třípatrové věži se nacházelo ochlazování vzduchu, dále vodojem a kondenzátor vlhkosti.[7][8] Jatka se dočkala nové vepřové porážky, rozšíření hovězí porážky, otevřené prodejní haly či skladu hovězích kůží.[7][8]

Do roku 1914 se postupně přistavovaly zejména chlévy, víceméně jednoduché železobetonové objekty, které vyplnily celý dostupný prostor v nejbližším okolí.[7] Areál se tak rozšířil do těsné blízkosti obytných domů, což vyvolávalo protesty jejich obyvatel proti zápachu a hluku.[7][8] Za první světové války lidé naopak jatka ocenili při zásobování obyvatelstva,[7] i když se již tehdy ukázalo, že citelně chybí mrazírna, a tak bylo nutno mražené maso dovážené z Argentiny skladovat v pronajaté budově městského pivovaru.[8]

V letech 1927–1928 byla provedena poslední modernizace městských jatek podle projektu německého architekta Waltra Frese.[8] Byla zbořena velká část původních objektů a na jejich místě vyrostl moderní komplex budov zahrnující novou chladírnu, mrazírnu a také masnou tržnici. Nová část byla krytou komunikační chodbou propojena s historickými objekty z konce 19. století.[8] Po přestavbě patřily ostravské jatky opět k nejmodernějším v zemi (z podnětu městské rady byl o nich v roce 1928 natočen Janem Stanislavem Kolárem propagační dokument s názvem „Vzorové moderní jatky“).[7][8]

Poslední a nevelké rozšíření areálu jatek proběhlo v roce 1932, kdy byl zastaven provoz sprchových lázní na rohu Stodolní a Porážkové a budova byla adaptována na byty pro zaměstnance.[7]

V roce 1951 byla jatka odebrána městu, znárodněna a začleněna do národního podniku Ostravský průmysl masný.[8] Až do roku 1965 zůstala na původním místě, kde fungovala jako potravinářský podnik. Poté se veškerý provoz přesunul do nového masokombinátu v městské části Martinov, a jatka přestala sloužit svému účelu. Areál využívaly následně technické služby města, poté i jiné organizace.[7][8] Bývalé jateční budovy sloužily mimo jiné jako garáže a sklady.[7] Celý areál od 70. let chátral, stejně jako upadala okolní městská čtvrť, která měla být podle tehdejšího územního plánu celoplošně asanována a nahrazena panelovou zástavbou. Díky změně územního plánu v 90. letech k tomu nedošlo.[7]

V roce 1987 byla věž někdejší chladírny na základě rozhodnutí Okresního národního výboru v Ostravě ze dne 27. 12. 1987 zapsána do seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem 3056.[4][5]

Chátrající městská jatka převzal v roce 1992 do své správy městský obvod Moravská Ostrava a Přívoz, který pro areál neměl vhodné využití.[7][8] V roce 1993 jatka včetně okolních pozemků o rozloze dvou hektarů prodal nadnárodní společnosti Bauhaus, která přislíbila, že kulturní památku opraví do dvou let, což se nestalo.[7][8] Prodejní smlouva mezi obvodem a společností totiž neobsahovala závazek rekonstrukce historických jatečních budov. Kulturní památku obehnal nový majitel plotem se zákazem vstupu, mj. rovněž památkářům.[7][8][10]

Bauhaus postavil vedle jatek hobbymarket a provedl rozsáhlou demolici navzdory nesouhlasu ostravských památkářů (padla k zemi historická aukční hala jatečných zvířat, která uvolnila místo parkovišti). Po demolici zůstala zachována stará chladírna z roku 1890, hovězí porážka z roku 1892, vepřová porážka a chladírna z roku 1902 s věž.[7][8] V roce 2006 se propadla střecha chladírny, opravená až po protestech veřejnosti a zájmu regionálních médií.[7][8] V roce 2010 musela být pro špatný technický stav zbořena hovězí porážka z roku 1892.[7][8] Firma se dlouhodobě snažila komplexní památkovou ochranu jatek zpochybnit, v roce 2015 ji ale potvrdilo Ministerstvo kultury ČR.[7]

Kauze jatek se dlouhodobě věnovala například novinářka Petra Sasínová.[7] Z veřejnosti pak od roku 2005 nezávislý klub Fiducia s majitelkou Ilonou Rozehnalovou, dále občanské sdružení Za starou Ostravu (Ilona Rozehnalová, pedagožka Olga Slámová, novinářka Marta Pilařová či teoretik umění Martin Strakoš), které mj. pořádalo protestní kampaň Bojkotuj Bauhaus – šance pro jatka![11] Na aktivity sdružení Za starou Ostravu navázal okrašlovací spolek Za krásnou Ostravu, který mimo jiné připravil v roce 2015 happening Kulturní jatka?![12][13] včetně venkovní výstavy a instalace „zdi nářků“.[7]

V roce 2013 společnost Bauhaus svou prodejnu uzavřela[14] a nabídla zchátralá jatka k odkupu.[15] Podmínkou prodeje kulturní památky byl také prodej samotného hobbymarketu a okolních pozemků za 100 milionů korun.[15] Město projevilo o odkup zájem, nakonec se ale s firmou nedohodlo na přijatelných podmínkách.[16]

V polovině roku 2016 nové vedení města Ostravy odkoupilo areál jatek i přilehlý hobbymarket s parkovištěm se záměrem vytvořit z jatek důstojné sídlo městské galerie současného umění PLATO Ostrava za 80 miliónů[17][18] (zastupitelstvo odkup schválilo s převahou jednoho hlasu).[7] Město na začátku roku 2017 vyhlásilo mezinárodní architektonickou soutěž na konverzi jatek,[19] v níž zvítězil návrh pražského ateliéru Petr Hájek Architekti.[20][21] S vítězem soutěže se však město nedohodlo na podobě smlouvy.[22][23] Do jednacího řízení bez uveřejnění na zpracování projektu, které následovalo po architektonické soutěži, se městu přihlásilo jen vítězné studio a polské studio KWK Promes Roberta Konieczného,[3][24] které se umístilo na třetím místě.[25] Studio, které bylo v soutěži na druhém místě, do jednacího řízení svůj projekt nepodalo. Konverze jatek se uskuteční podle návrhu Roberta Konieczného. Rekonstrukce objektu začala v roce 2020.[26]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Městská jatka na Wikimedia Commons