Martinov (Ostrava)

První písemná zmínka je z listiny datované roku 1424, kdy majitel obce Jan z Kravař na Bílovci a Fulneku zapsal část Martinova své manželce Anně jako věno. Obec své majitele střídala poměrně často. Posledním z nich v době poddanství byl od roku 1843 Jindřich hrabě z Demblína, který v té době vlastnil také Třebovice. Roku 1865 koupil Martinov a Třebovice Josef Stonawski, po kterém je zdědila jeho dcera Marie. Po svatbě začala Marie Scholzová-Stonawská psát pod pseudonymem Marie Stona a stala se uznávanou německou básnířkou a spisovatelkou. Její dcera, Helena Scholzová (provdaná Železná), pak byla významnou sochařkou. Martinov byl ryze zemědělskou vsí. Ani překotný rozvoj průmyslu v okolí nedokázal změnit zemědělský charakter obce. Ačkoliv většina práce schopných mužů pracovala v okolních podnicích, zemědělská výroba zde nikdy neustala. Po Mnichovské dohodě se Martinov stal od 10. října 1938 součástí Třetí říše až do osvobození 27. dubna 1945. K Ostravě byla samostatná obec připojena 1. července 1961. V obecním pečetidle se vždy vyskytoval svatý Martin dělící se o svůj plášť se žebrákem.

Jméno Martinov je zřejmě odvozeno od osobního jména Martin, což měl být neznámý lokátor vsi. Během let bylo mnohokrát změněno:

• 1424 – Myrtynow
• 1502 – Myrtinuov
• 1547 – Martinow
• 1610 – Martinuw
• 1720 – Martinow
• 1736 – Martzinau
• 1805 – Marzinau
• 1870 – Martinau

Znak a prapor byly uděleny usnesením Rady města Ostravy číslo 398/10 z 11.04.1995.

Znak

V modrém štítě na stříbrném koni v poskoku sv. Martin ve zlaté římské zbroji s červeným chocholem na hlavě rozsekávající stříbrným mečem svůj červený plášť.

Prapor

Avers opakuje znak, revers tvoří tři vodorovné pruhy, červený, bílý a modrý.

• Artur Závodský (1912–1982), český literární historik a teoretik

Obcí protéká Plesenský potok (pravostranný přítok řeky Opavy).

V jižní části katastru obce se nachází přírodní památka Turkov (lužní les).

• Fontána (Vladislav Gajda) - žulová socha na nám. Plk. Adolfa Musálka v Martinově.