Mýto

Název Mýto (lidově též Mejto) označuje poplatek za použití silnice nebo vykácenou část lesa (mýtinu). Pojmenování města pravděpodobněji vychází z mýtního poplatku. V historických pramenech se objevuje ve tvarech: Muta (1336, 1352 až okolo roku 1405, 1379), „w Mytie“ (1478), Mayto (1505), „Meytha mčka polovici“ ( 1522) nebo Mauth a Meyto (1788 a 1849).[3]

První písemná zmínka o Mýtu pochází z roku 1296, kdy se zmiňuje zdejší farář Gottfried. Roku 1336 král Jan Lucemburský prodal nejvyššímu komorníkovi Království českého Petrovi I. z Rožmberka hrad Zbiroh včetně dalších statků[4]. To byl pro město důležitý mezník, protože za Rožmberků získalo několik privilegií, včetně vlastního znaku. Dne 4. listopadu roku 1359 pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic potvrdil, že bratři z Rožmberka připsali plat zdejší kapli svatého Jana Evangelisty a že její plebán Bláha obdržel další donaci, aby založil druhou kapli ve vsi Poděhusy[5]. Zanedlouho Mýto obdrželo znak: pětilistou rožmberskou růži. V roce 1360 bylo přemísťováno kvůli nedostatku vody.

V roce 1379 byla v Mýtě sladovna, mlýn, lazebníci a osm masných krámů. Zbirožské panství, jehož částí se městečko stalo, připadlo za husitských válek panovníkovi. 4. června 1450 proběha v prostoru mezi Mýtem a Rokycany tzv. bitva u Rokycan (někdy též uváděna jako bitva u Mýta), rozhodující střet mezi vojsky Poděbradské a Strakonické jednoty na počátku faktické vlády Jiřího z Poděbrad jakožto zemského správce.[6] Mezi majiteli se v dalších letech vystřídali Kolovratové, Šternberkové, Lobkovicové a roku 1594 královská komora. Během té doby Mýto získalo další privilegia.

Následně začala třicetiletá válka. Kdysi výnosná zemská silnice přinášela jen pohromy v podobě vojsk. Roku 1639 Mýto vypálila švédská armáda generála Banéra. Z roku 1641 je první zmínka o poště. V osmnáctém století Mýto ožilo. Ve třicátých letech byl přestavěn kostel svatého Jana Křtitele. Nastal rozvoj cechů. V Mýtě bylo třetí nejznámější cvočkařské centrum na Podbrdsku. Ve stejném cechu se sdružovali i pekaři. Rozvíjely se i ženské spolky. Cvočkaři si v té době ale moc dobře nežili. Za svůj denní výdělek si mohli koupit 3 kg černého chleba, 2/3 kg hovězího, 300 g vepřového, 150 g másla, případně 6 vajec. Dne 7. června 1905 povýšil císař František Josef I. Mýto na město, a zároveň mu potvrdil užívání původního znaku. Tou dobou bylo založeno divadlo.

Kostel svatého Jana Křtitele

• Kostel svatého Jana Křtitele (původně sv. Jana Evangelisty), gotická stavba z první poloviny 14. století na náměstí
• Kostel svatého Štěpána na návrší směrem východně z města, gotická stavba; ke kostelu vede z města Stromořadí Svatopluka Čecha, lipová alej vysázená roku 1906
• Socha svatého Antonína Paduánského u cesty ke kostelu svatého Štěpána
• Kaple svatého Vojtěcha na návrší severně od města, místo s výhledem na Mýto a Brdy
• Socha svatého Jana Nepomuckého na náměstí
• Fara
• Štěpánský rybník, paleontologické naleziště klabavského souvrství českého ordoviku, u stejnojmenného rybníka zhruba jeden a půl kilometru východně od města
• Kařízský dub s břečťanem, památný strom (dub letní a břečťan popínavý) v zahradě u železniční trati v osadě Kařízek II
• Sladovna – bývalý parostrojní pivovar roku 1895 přestavěný na sladovnu, technická památka

Když byla kaple sv. Jana Křtitele rozšířena na kostel, a občanům chyběl zvon, chtěli jej vzít z nedalekého kostela sv. Štěpána. Vůz se zvonem však nedokázaly utáhnout ani dva páry koní, a tak jej museli nechat na původním místě.

• Josef Kyselka (1846–1911), kněz a spisovatel
• Alois Šmolík (1893–1952), konstruktér letadel

• ŠORM, Antonín. Pověsti o českých zvonech. Praha: V. Kotrba, 1926.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mýto na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Mýto v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Oficiální stránky
• Katastrální mapa Mýta v Čechách na webu ČÚZK
• Mýto v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)