Múzická umění
Múzická umění, dnes častěji scénická nebo performativní umění, jsou ty obory umění, při nichž umělci sami vystupují před publikem a používají svůj hlas, pohyby či tělo jako médium. Jsou to například hudba, tanec a divadlo, ve starověku také básnictví.
Název
Tato umění, která nevytvářejí hmotná díla čili artefakty, měla své vlastní bohyně Múzy, kdežto výtvarné umění se pokládala za řemesla, protože pracovala s hmotným materiálem a vyžadovala tělesnou námahu. Naproti tomu múzická umění lépe odpovídala představě okamžité inspirace, kterou umělci poskytují právě múzy. Proto se na začátku řeckých básní často vzývá „múza“.[1]
Od slova múza se odvozuje jak slovo muzeum (músaion), tak označení hudby v mnoha jazycích (musica, music, atd.) i hovorové české muzika.
Múzy a jejich umění
Hésiodos uvádí devět múz:
- Kaliopé („s krásným hlasem“)
- Euterpé („obveselující“)
- Erató („láskyplná“)
- Thaleia („sváteční, kvetoucí“)
- Melpomené („zpívající“)
- Terpsychoré („tančící v kruhu“)
- Kleió („oslavující“)
- Úrania („nebeská“)
- Polyhymnia („mnohozpěvná“). [2]
V jiných pramenech se ale uvádějí tři, čtyři nebo sedm múz s různými jmény. Teprve Pausanias přisoudil jednotlivým múzám různé druhy umění.
Reference
- Např. Homéros, Odysseia I,1 aj.
- Hésiodos, Zrození bohů (Theogonia), verše 76-80.
Literatura
- Ottův slovník naučný – svazek 17, str. 910, heslo Musy