Mákie

Mákie jsou opadavé stromy nebo řidčeji keře s lichozpeřenými listy složenými z celokrajných, krátce řapíkatých lístků. Lístky jsou téměř nebo zcela vstřícné, poněkud kožovité. Kůra při poranění páchne. Květy jsou bílé nebo zelenavé, uspořádané v jednoduchých nebo na bázi větvených, vzpřímených bohatých hroznech. Kalich je nafouklý, válcovitý nebo zvonkovitý, se 4 (některé zdroje uvádějí 5) krátkými a širokými laloky. Pavéza je okrouhle obvejčitá, nazpět zahnutá, křídla jsou podlouhlá, člunek zahnutý. Tyčinek je 10 a jsou na bázi krátce srostlé. Semeník je téměř přisedlý, hustě chlupatý a obsahuje několik vajíček. Plodem je plochý vejcovitý až čárkovitý, slabě pukající lusk, který může být rovný nebo zakřivený, úzce křídlatý nebo bez křídla. Obsahuje 1 až 5 plochých semen.[1][2][3]

• 
  Květenství Maackia floribunda (syn. M. fauriei)
• 
  List a květenství mákie amurské

Rod mákie zahrnuje celkem 10 až 12 druhů. Jsou rozšířeny ve východní Asii, přičemž přibližně polovina z nich jsou endemity Číny.[1][4] Největší areál rozšíření má mákie amurská (Maackia amurensis), která roste ve východním Rusku, Koreji a Číně.

Z mákie amurské bylo izolováno celkem 6 alkaloidů, z nichž nejdůležitější jsou cytisin a lupanin. Nejvyšší obsah alkaloidů (až 2,7%) je v semenech.[3]

• mákie amurská (Maackia amurensis)

Dřevo mákií je těžké, tmavé a dosti ceněné. Je používáno zejména na nábytek, stavby, obklady, železniční pražce a podobně. V Japonsku jsou pro dřevo pěstovány zejména druhy mákie amurská (M. amurensis), M. chinensis, M. floribunda a M. tashiroi. Z kůry je získáváno žluté barvivo, které však nemá komerční význam.[3]

V České republice je pěstován jako poměrně vzácná parková dřevina druh mákie amurská (Maackia amurensis). Lze se s ní setkat např. v Průhonickém parku. Výjimečně jsou jako sbírkové dřeviny pěstovány i jiné druhy. Z Arboreta Žampach je uváděna Maackia fauriei (syn. M. floribunda), ze sbírek Pražské botanické zahrady v Tróji Maackia chinensis (syn. Maackia hupehensis[4]).[5]

Mákie obecně nemají zvláštní nároky na polohu a snesou jakoukoliv hlinitopísčitou půdu, v chudé půdě však rostou pomalu. Množí se semeny, kořenovými řízky nebo hřížením. Semena je nutno před výsevem delší dobu máčet ve vodě.[6]

• Maackia amurensis – Čína, Japonsko, Korea, východní Sibiř
• Maackia australis – Čína
• Maackia chekiangensis – Čína
• Maackia ellipticocarpa – Hongkong
• Maackia floribunda – Japonsko, Korea, Tchaj-wan
• Maackia hupehensis – Čína
• Maackia hwashanensis – Čína
• Maackia taiwanensis – Tchaj-wan
• Maackia tashiroi – Japonsko, Tchaj-wan
• Maackia tenuifolia – Čína[1][7]