Lykúrgos

Z nositelů toho jména byl nejznámější thrácký král Lykúrgos, syn Dryantův. Byl nejprve přítelem boha Dionýsa, později ho však začal pronásledovat, protože ve víně spatřoval záhubu lidstva.

Když jednou Dionýsos zavítal do Thrákie s celým svým průvodem, Lykúrgos průvod rozehnal, některé Bakchantky zajal, některé dokonce i zabil a Dionýsos sám se musel zachránit útěkem a skokem do moře. Tehdy mu přispěchala na pomoc bohyně Thetis. Dionýsos Lykúrga za zradu krutě potrestal: seslal na něho šílenství, v němž král zabil svého vlastního syna a sobě navíc usekl nohy v domnění, že ničí vinnou révu. Podle jiné verze však tento trest na Lykúrga seslal sám nejvyšší bůh Zeus.

To ještě nestačilo, království hubil mor, nastala dlouhá neúroda. Podle věštby to vše nepřestane, dokud bude Lykúrgos živ. Rozlícený lid vyvedl krále na horu Pangaion a tam ho nechal roztrhat koňmi.

Tento král měl manželku Eurydiku (nemá nic společného s manželkou Orfeovou), jeho synem byl Ofeltés, který zahynul hned na začátku války „sedmi proti Thébám“, což zavinila jeho chůva Hypsipylé, bývalá královna na ostrově Lémnos.

pocházející z královské rodiny. Snad v 9. století př. n. l. převzal své zákony z Kréty a dal Sparťanům jejich ústavu. Měl ve Spartě chrám, kde byl uctíván. Dnes nelze rozhodnout, zda byl historickou postavou či zda byl původně bohem světla, jehož kult ve Spartě existoval.

Byl údajným tvůrcem státního zřízení Sparty, rozdělení moci (2 králové, 28 eforů a gerusie a apelly) a roztřídění obyvatel do tří kategorií. Jeho ústava zasahovala do všech oblastí života ve Spartě, od zákonů týkajících se moci k chování, výchově chlapců a děvčat, stolování, věkovým uspořádáním, postavenmí a právám občanů a jejich povinnosti. Pro plnoprávné občany zavedl přísná tělesná cvičení, kterými měl každý občan dojít kalokagathie — tělesné i duševní rovnováhy, dokonalosti.

Xenofón jej datuje do období Héraklovců, kteří včele Dórů údajně plenili Řecko. asi v 13-12. stol. př. n. l.

Žák Isokratův, podporoval Démosthena v jeho protimakedonské politice. 338–327 př. n. l. vedl příkladným způsobem athénskou finanční správu a dal postavit stadion, Dionýsovo divadlo i sochy tří největších tragiků a pořídil státní exempláře jejich díla. Z jeho 15 řečí se zachovala jenom Obžalovací řeč proti Léokratovi.

• Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
• Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
• Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
• Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
• Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky, Praha 2005,ISBN 80237-3938-7
• Xenofón, Řecké dějiny, - Lakedamonské zřízení; nakl Svoboda, 1982