Ludwik Dobija

Pocházel z rodiny majitele nemovitostí. Byl katolického vyznání. Vystudoval gymnázium v Bílsku a sloužil po deset měsíců v armádě u pěchotního regimentu. Zastával funkci člena okresního výboru, okresní školské rady. Byl cenzorem pobočky zemské banky.[2] V 90. letech 19. století získal odborné vzdělání ve Vídni. Po návratu z armády pracoval jako pekař a mlynář. Byl členem obecní rady.[1] V době svého působení v parlamentu je profesně uváděn jako pekařský mistr v Rybarzowicích.[3]

Byl členem Křesťansko-lidové strany okolo Stanisława Stojałowského[1] (později nazýváno Polskie Centrum Ludowe). Působil také coby poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách do Říšské rady roku 1907, konaných poprvé podle všeobecného a rovného volebního práva. Byl zvolen za obvod Halič 36. Mandát obhájil i ve volbách do Říšské rady roku 1911.[4]

V roce 1907 je řazen mezi členy polského středu.[3] Po volbách roku 1907 i 1911 byl na Říšské radě členem poslaneckého Polského klubu.[4]

Za první světové války byl několikrát zatčen pro své politické aktivity v polském hnutí za nezávislost. V roce 1918 se stal komisařem polské likvidační komise. Podílel se na organizování polských ozbrojených jednotek a byl aktivním organizátorem během polsko-československé války o Těšínsko.[1]

V letech 1922–1927 zasedal v polském Sejmu, kde byl členem klubu politické strany Związek Ludowo-Narodowy.[1]