Ludvík z Pruska

Ludvík z Pruska OFM, též Ludvík z Heilsbergu, latinsky Ludovicus de Heilsberga / Hilsberga nebo Ludovicus Prutenus, rodným jménem Johannes Wolgemuth / Wolgemueth von Heilsberg byl františkán a teolog, podle P. Hlaváčka nejdůležitější teolog českého františkánského-observantského vikariátu 15. století.[1]

Ludvík z Pruska OFM
kněz
Zasvěcený život
Institutfrantiškáni
Osobní údaje
Rodné jménoJohannes Wolgemuth
Datum narození15. století
Místo narozeníLidzbark Warmiński (Heilsberg), Prusko
Datum úmrtí1494 nebo 1506
Místo úmrtíBrno
Národnostněmecká
Povoláníteolog
Alma materuniverzita v Kolíně nad Rýnem
Významné díloTrilogium animae
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Podle jeho přídomku můžeme usuzovat, že pocházel z města Heilsbergu ve východním Prusku. Ještě před vstupem do řádu studoval na univerzitě v Kolíně nad Rýnem, kde měl získat titul magistra.[2] „Zde se roku 1456 jako posluchač zúčastnil kvodlibetu, učeného jednání, při němž významný profesor teologie Lambertus de Monte nastolil jako téma spasení Aristotela a dalších ’pohanů’, kteří žili ještě před zvěstováním Evangelia, přičemž otázku jejich spasení zodpověděl pozitivně.“[3] Po studiích na univerzitě v Kolíně nad Rýnem (1457) působil v městských školách ve Zhořelci, Poznani, Toruni a jinde.

Do řádu františkánů observantů vstoupil v roce 1464 a záhy poté byl ustanoven magistrem noviců.[4] Jako řeholník pobýval především ve Slezsku a na Moravě, kde roku 1493 dokončil v brněnském klášteře svůj hlavní spis Trilogium animae. Péče o fyzicky i obsahově objemné dílo se ujal český provinční vikář Paulin z Lemberka a společně s Ludvíkem jej za účelem aprobace a snad i prezentace předložili na generální řádové kapitule františkánů ve Florencii v roce 1493. Následné prověření provedl jeden z nejvýznamnějších soudobých teologů františkánského řádu a rovněž vizitátor františkánů v českých zemích Ludvík z Verony (Ludovicus a Turre). Ludvík z Verony na základě předloženého spisu označil Ludvíka z Pruska za serafického vykladače posvátné teologie.[5] Po třech letech, již po smrti Ludvíka z Pruska, poslal prostudovaný spis Ludvík z Verony zpět do Čech. Provinční vikář Paulin poté dílo předal moravskému rodáku Mikuláši Glassbergera do Norimberka, aby zajistil jeho vytištění. Přímo do následně vytištěného díla byl (na fol.A2ab) zahrnut list Paulina ze Lvova datovaný v Brně 10. II. 1496, jímž se obrací na moravského rodáka Glassbergera, zpovědníka ve františkánském klášteře v Norimberku, aby se postaral o vydání díla. Tamtéž je i Glassbergerova odpověď, datovaná v Norimberku 20. II. 1498, že dílo bylo vydáno za přispění norimberských františkánů.[6] Kniha vyšla tiskem u Antona Kobergera v Norimberku, 6. III. 1498, ve formátu 4° (24 cm) s 354 listy.[7] Anton Koberger doplnil titulní list o bohatý titulní dřevořez se symbolikou církve a další ilustrace.[8]

Ludvík z Pruska čerpal ze spisů teologů školy od Sv. Viktora, ze sv. Tomáše Akvinského, Mikuláše z Lyry, Jana Gersona a zejména františkánů sv. Bonaventury a Alexandra Haleského.[9] „První část spisu, čítající 52 kapitol, pojednává o blaženosti, důstojnosti a ušlechtilosti duše a přináší důvody pro hrdost člověka, jehož duše je příbuzná s Bohem. (...) Velkou pozornost věnoval problematice Neposkvrněného Početí Panny Marie. Ve druhé části rozebírá vášně duše a uvádí zároveň příklady ze života františkánských světců Františka z Assisi, Bernardina Sienského a Jana Kapistrána. Třetí část je obecně věnována teologickému pojmu habitus, obzvláště moudrosti jakožto habitu intelektuálnímu, a sice v návaznosti na spis 'De reductione artium' od sv. Bonaventury. Moudrost je totožná s filosofií.“[10]

Dále je Ludvík autorem výkladu františkánské řehole Expositio litteralis regulae evangelicae fratrum minorum dochovaném v rukopise.[11] Jako praktickou pomůcku obsahující instrukce k vizitacím ve františkánském řádu napsal Ludvík jako tehdejší provinční vikář roku 1505 text Ordo visitationis.[12]

Poslední léta svého života strávil ve františkánském klášteře sv. Bernardina v Brně, kde také údajně v roce 1494 zemřel.[10] Podle soudobé františkánské kroniky od Eberharda Ablauffa de Rheno nicméně zemřel až v roce 1506.[13]

Ludvík z Pruska OFM. Trilogium animae. Titulní strana

Reference
  1. HLAVÁČEK, Petr. Zum (Anti)intellektualismus in Ostmitteleuropa im 15. und 16. Jahrhundert : die böhmischen Franziskaner-Observanten und ihr Verhältnis zu Bildung und und Büchern. In: Kirchen- und Kulturgesschichtsschreibung in Nordost- und Ostmitteleuropa : Initiativen, Methoden, Theorien. Münster: [s.n.], 2006. S. 31–58, zde s. 40.
  2. GREIDERER, Vigilius OFM. Germania Franciscana seu Chronicon Geographo-Historicum Ordinis S. P. Francisci in Germania. Tomus 1.. Oeniponte: [s.n.], 1777. S. 774.
  3. HLAVÁČEK, Petr. Čeští františkánští teologové na přelomu středověku a novověku. In: Františkánský kontext teologického a filozofického myšlení. Praha: Univerzita Karlova, 2012. ISBN 978-80-7308-436-3. S. 103–113, zde s. 106–107.
  4. GREIDERER, Germania Franciscana..., s. 734. HLAVÁČEK, Čeští františkánští teologové přelomu středověku a novověku (cit.), s. 109.
  5. GREIDERER, Vigilius OFM. Germania Franciscana. Tom.I.. [s.l.]: [s.n.], 1777. S. 273. včetně citace ocenění vikáře Ludovica.
  6. HLAVÁČEK, Petr. Čeští františkáni na přelomu středověku a novověku. Praha: [s.n.], 2005. S. 91, 99.HLAVÁČEK, Čeští františkánští teologové přelomu středověku a novověku (cit.), s. 110.
  7. ISTC il00379000, GW M29841. Hain-Copinger 10315 = Hain 10008. Dochováno např. v Národní knihovně ČR, signatura Cheb 6/14. Více viz ROEST, Bert OFM. Franciscan Literature of Religious Instruction before the Council of Trent. Leiden - Boston: [s.n.], 2004. Dostupné online. S. 221.
  8. Rozbor dřevořezů viz Čeští františkánští teologové přelomu středověku a novověku (cit.), s. 110-111.
  9. WADDING, Lucas. Scriptores Ordinis Minorum. Romae: ex typographia Francisci Alberti Tani, 1650. Dostupné online. MINGES, P. Das Trilogium animae des Ludwig von Preußen. Franziskanische Studien. 1914, roč. 1, s. 291–311. KRUITWAGEN, B. Bio-bibliographisches zu Ludovicus de Prussia und seinem Trilogium animae. Franziskanische Studien. 1924, roč. 12, s. 347–363. HLAVÁČEK, Petr. Čeští františkáni, vzdělanost a knižní kultura v 15./16. století. Theologická revue. 2001, roč. 72, čís. 1, s. 47–56, zde s. 48. ISSN 1211-7617..
  10. HLAVÁČEK, Čeští františkánští teologové přelomu středověku a novověku (cit.), s. 109.
  11. Národní knihovna České republiky, signatura Cheb Ms. 157, ff. 57r-150v „Incipit exposicio litteralis regule evangelice fratrum minorum iuxta declaracionem summorum pontificum ac doctorum approbatissimorum seraphici Francisci intencionem super observancia regule explanancium feliciter. Prologus. Quicumque hanc regulam secuti fuerint, pax super illos et misericordia et super Israhel dei. Ad Galatas 6(,16). Celestium archanorum conscius Paulus apostolus… × … qui est laudabilis, benedictus et gloriosus in secula seculorum. Amen“ „Frater Ludovicus de Prussia hanc regule exposicionem collegit. Et transscripta est per me fratrem Eberhardum Ablauff de Rheno anno 1506 in profesto sancti Pauli primi heremite translata. In Lupschicz etc.“ Srov. MOHAN, G. E. Initia operum Franciscalium (XIII-XV S.). Franciscan Studies. 1977, roč. 37, s. 179–375, zde s. 349. Písařem celého rukopisu byl Eberhard Ablauff de Rheno. Popis rukopisu viz databáze Manuscriptorium (cit. 20.1.2015).
  12. Dochováno tamtéž, ff. 1r-55v.
  13. Rukopis - Eberhard Ablauff de Rheno. De novella plantatione Provincie Bohemie.... Národní knihovna České republiky, signatura Cheb MS 157, fol. 277v-331r, zde fol. 300r: "Eodem anno [i.e. 1506] obiit venerabilis pater frater Ludovicus de Prussia quis composuit trilogium anime et libros conformitatum ad compendium reduxit et plura alia".
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.