Ludvík Bourbonský, vévoda z Anjou

Ludvík Bourbonský, vévoda z Anjou,[1][2] francouzsky Louis Alphonse Gonzalve Victor Emmanuel Marc de Bourbon, duc d'Anjou, španělsky Luís Alfonso Gónzalo Víctor Manuel Marco de Borbón y Martínez-Bordiú, duque de Anjou (* 25. dubna 1974, Madrid) je od 30. ledna 1989 dle jeho stoupenců tzv. legitimistů hlavou královské dynastie Bourbonů.

Ludvík Alfons Bourbonský,
vévoda z Anjou
Pretendent francouzského trůnu (jako Ludvík XX.)
Ludvík Alfons Bourbonský v roce 2020
Doba vlády 30. ledna 1989 – dosud
Úplné jméno Ludvík Alfons Gonzal Viktor Emanuel Marek Bourbonský, vévoda z Anjou
Tituly Vévoda z Anjou (spor)
Narození 25. dubna 1974
Madrid, Španělsko
Předchůdce Karel X.
Královna María Margarita Vargas Santaella
Potomci Princezna Evženie Bourbonská
princ Ludvík, vévoda Burgundský
princ Alfons, vévoda z Berry
Rod Kapetovci
Dynastie Bourboni
Otec Alfons, vévoda z Anjou a Cádizu
Matka María del Carmen Martínez-Bordiú y Franco
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Ludvík je druhý syn Alfonse, vévody z Anjou a Cádizu (1936–1989) a jeho manželky Maríi del Carmen Martínez-Bordiú y Franco, vnučky španělského diktátora Francisca Franca. Jeho rodiče se roku 1982 odloučili a roku 1986 byli rozvedeni. 7. února 1984 zemřel jeho starší bratr Francisco (* 1972) při automobilové nehodě a jeho otec 30. ledna 1989 při lyžařské nehodě v Coloradu. Od smrti svého otce je francouzskými legitimisty považován za následníka francouzského trůnu. Ludvík Alfons studoval ve Filadelfii na Pensylvánské univerzitě ekonomii a několik let pracoval pro BNP Paribas v Madridu. 6. listopadu 2004 se Ludvík Alfons v La Romana oženil s Venezuelankou Maríou Margaritou Vargas Santaella. Od roku 2005 žijí ve Venezuele, kde pracuje v bance Banco Occidental de Descuento. 5. března 2007 se jim narodila dcera Eugenia, v Miami na Floridě.[3] 3. června 2007 byl pokřtěna. 28. května 2010 se jim v New Yorku narodila dvojčata Ludvík, vévoda Burgundský, a Alfons, vévoda z Berry.[4]

Dynastie Bourbonů

Ludvík Alfons Bourbonský je dle svých stoupenců, tzv. legitimistů, hlavou Bourbonů a tím pádem také jedním ze tří pretendentů francouzského trůnu (jeho jméno by bylo Ludvík XX.). Užívá titulů:

  • Duc d'Anjou (vévoda z Anjou)[5]
  • Duc de Bourgogne (vévoda burgundský)
  • Duc de Touraine (vévoda z Touraine)
  • Duc de Bourbon (vévoda bourbonský)
  • Duc de Durazzo (vévoda z Durazza)
  • Comte de Gravine et de Morrone (hrabě gravinský a morronský)
  • Roi titulaire de France (titulární král Francie)
  • Roi titulaire de Jérusalem (titulární král jerusalémský)
  • Roi titulaire de Navarre (titulární král navarraský)
  • Roi titulaire d'Albanie (titulární král albánský)
  • Prince d'Espagne (princ španělský)
  • Chef de la maison Bourbon (hlava domu Bourbonů)
  • Aîné légitime des Capétiens (legitimní prvorozený Kapetovec)
  • Bailli Grand-Croix d'Honneur et Dévotion de l'Ordre de Malte

Odkazy

Reference
  1. Olga S. OpfellRoyalty who wait: the 21 heads of formerly regnant houses of Europe (2001), p. 11.
  2. website Institut Duc d’Anjou
  3. Königlicher Nachwuchs bei Thronprätendent Louis de Bourbon
  4. Prohlášení vévody z Anjou
  5. Tento titul je sporný

Literatura
  • Jiri Loudaund a Michael McLagan: Lines of Successian. Heraldry of the Royal Families of Europe, London (1999)
  • Marc Dem: Le duc d'Anjou m'a dit: la vie de l'aîné des Bourbons, Paris: Perrin (1989) ISBN 2-262-00725-X
  • Jean und Silve de Ventavon: La légitimité des lys et le duc d'Anjou, Paris: Editions F. Lanore (1989) ISBN 2-85157-060-9
  • José M. Zavala: Dos infantes y un destino, Barcelona: Plaza & Janés (1998) ISBN 84-01-55006-8

Související články

Externí odkazy
Předchůdce:
Alfons (III.), vévoda z Anjou a Cádizu		 legitimistický pretendent francouzského trůnu
1989– dosud		 Nástupce:
-
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.