Lucius Hornisch

Lucius Hornisch OFM (?-1782), někdy nesprávně Lucidus či Lucid, byl český (v českých zemích působící) františkán a teolog. Pocházel ze Svitav.[1] V roce 1728 měl údajně působit jako knihovník ve františkánském klášteře v Kladsku,[2] což je ale vzhledem k jeho tehdy předpokládanému nízkému věku nepravděpodobné a zřejmě v té době ani ještě nebyl členem řádu.[3] Ve františkánském řádu působil Lucius Hornisch jako učitel (lektor) teologie na řádových studiích. Podle mu připsaného titulu „generální lektor teologie“[4] působil na generálních studiích františkánů, s největší pravděpodobnosti v pražském konventu u P. Marie Sněžné.

Lucius Hornisch OFM
kněz
Zasvěcený život
Institutfrantiškáni
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • provinciál české provincie františkánů (1768-1771, 1780-1782)
  • generální vizitátor rakouské františkánské provincie
Osobní údaje
Datum narozenícca 1720?
Místo narozeníSvitavy
Datum úmrtí16. březen 1782
Místo úmrtíBrno
Povoláníteolog
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pro potřeby františkánských studujících kleriků napsal příručku morální teologie:

  • Fasciculus vertitatum moralium ex Sacra Scriptura, ss. Patribus, et theologis gravioribus compilatus ... vytištěnou v Praze zřejmě v roce 1765.[5] Učebnice byla v klášterech studujícím dostupná ve více exemplářích, z konventu v Hejnicích se dodnes dochovalo osm jejich výtisků.[6]

Jako lektor teologie a posléze též kanonického práva působil Lucius Hornisch v brněnském františkánském klášteře u sv. Máří Magdaleny. Dokládají to Hornischem presidované a řádovými studenty v tomto konventu obhájené studijní teze: Theses ex universa theologia polemico-dogmatico-scholastica... z roku 1760,[7] Theses annuae polemico-dogmatico-scholasticae de deo in se subsistente z roku 1763,[8] Theses dogmatico-polemico-scholasticae ex universa theologia z téhož roku[9] a Synthemata juridico-canonica ex V. Libris Decretalium Gregorii IX... z roku 1764[10] V roce 1765 již působil jako „generální lektor“ teologie na generálních, tj. určených i pro zahraniční studenty, františkánských studiích v pražském klášteře.[11]

Podobně jako dříve Antonín Hartmann i další františkánští učenci barokní doby po několika letech zanechal lektorského působení na studiích a jako vysloužilý lektor (emeritus) byl dále aktivní ve vedení české františkánské provincie. Na řádné provinční kapitule v Praze v září 1768 byl zvolen provinčním ministrem (provinciálem) a na tomto postu působil běžné tříleté volební období do roku 1771. Podruhé byl provinciálem českých františkánů zvolen pro léta 1780-1782. V mezidobí byl jmenován kustodem provincie, posléze habituálním (doživotním). Pro své zásluhy získal titul „otec provincie“.[12] V prvním období svého provincialátu, ale i v pozdějších letech P. Hornisch opakovaně rozhodl o finančním přispění provincie na opravu kláštera ve Voticích[13] nebo s dalšími vedoucími představiteli provincie zajišťoval spolu s dobrodinci opravu kláštera v Jindřichově Hradci.[14] Působil též jako generální vizitátor rakouské františkánské provincie.[15] Lucius Hornisch zemřel v Brně 16. března roku 1782.

Reference
  1. HOUŠKA, Petr Alkantara OFM. České františkánství. [Praha]: vl.nákl., 1997. S. s. 17.
  2. ROTHER, Karl Heinrich. Ueber die Bibliotheken des ehemaligen Minoriten- und Franziskanerklosters zu Glatz. Glatzer Heimatblätter. 1923, roč. Jg. 9, čís. Heft 3, s. 65–89.
  3. Jako zemřelý r. 1782 nebyl titulován v nekrologiích jako jubilant slibů, tedy žijící 50 let v řádu. Řádové sliby složil tedy patrně až po roce 1732.
  4. GREIDERER, Vigilius OFM. Germania Franciscana seu Chronicon Geographo-Historicum Ordinis S. P. Francisci in Germania. Tomus 1.. Oeniponte: [s.n.], 1777. S. 775.
  5. Typis Vetero-Pragae... apud Jacobum Schweiger Archi-Episc. typograph, [1765 dle církevního schválení]. 321 s. ; formát 8° (17,8 cm). Viz PUMPRLA, Václav. Soupis starých tisků ve fondech Státní vědecké knihovny v Olomouci. I, Tisky vydané na území Čech a Moravy v letech 1501-1800. Olomouc: Státní vědecká knihovna, 1974-1979. Č. 2033. Knihovna. Akademie věd ČR. Bibliografie cizojazyčných bohemik (katalog Clavius) - BCBT27465. Ve více exemplářích původem z různých františkánských klášterů dochováno též v knihovně františkánů u P.Marie Sněžné v Praze, Jihočeské vědecké knihovně (exempláře z kláštera v Bechyni - signatury Be772, Be773), nebo v Staré knihovně kapucínů v Brně (Kapucínská provinční knihovna), sign. 20 B 13.
  6. ZEMANOVÁ, Martina. Historická rekonstrukce knihovny konventu františkánů v Hejnicích (1691-1945/1950). Liberec, 2010. Diplomová práce. Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodně-humanitní a p.. Vedoucí práce Milan Svoboda. . Digitalizované exempláře z fondu Národní knihovny ČR jsou dostupné na portálech Manuscriptorium a Google Books (cit. 18.12.2017).
  7. Vytištěno v Brně, bez uvedení tiskaře, zřejmě však v dílně Emanuela Svobody, příznivce a dobrodince brbněnských františkánů a kapucínů. O tisku viz DOKOUPIL, Vladislav. Bibliografie města Brna. Svazek 3, Soupis brněnských tisků : staré tisky do roku 1800. Brno: Státní vědecká knihovna, 1978. Rok 1760, č. 7. Knihovna. Akademie věd ČR. Bibliografie cizojazyčných bohemik (katalog Clavius), BCBT27470. Pro vztah tiskaře Svobody k františkánským řádům srov. BAJGER, Matyáš Franciszek. Česká františkánská knižní kultura : knihovny minoritů, františkánů a kapucínů v průběhu staletí. Ostrava, 2007 [cit. 2017-12-17]. Rigorózní práce. Ostavská univerzita. Vedoucí práce Nina Pavelčíková. s. s. 197 a 202 (kapitoly „Brno, kláštery františkánů u chrámů sv. Bernardina a sv. Máří Magdaleny“ a „Brno, kláštery kapucínů u chrámů sv. Františka a Nalezení sv. Kříže“). Dostupné online.
  8. Bez uvedení tiskaře, jímž však byla pravděpodobně Svobodova dílna. Viz DOKOUPIL, Bibliografie města Brna. Svazek 3, Soupis brněnských tisků (cit.), r. 1763, č. 12. Bibliografie czizojazyčných bohemik (cit.).
  9. Rovněž bez uvedení tiskaře (srov. výše). Viz DOKOUPIL, Bibliografie města Brna. Svazek 3, Soupis brněnských tisků (cit.), r. 1763, č. 13. Bibliografie czizojazyčných bohemik (cit.) : BCBT27469. Defendenty tezí obhájených dle rukopisného přípisu tisku 29. srpna 1763 byli františkánští studenti v Brně Vincenc Seidler (též Saidler, zemřel 1771) a Ambrož Leffelholz (též Leffenholz, pozdější kvardián kláštera v Moravské Třebové, zemř. 1777).
  10. Tiskař Emanuel Svoboda („litteris Swobodianis“). Pod shodným počátkem titulu vydány teze pro dva různé defendenty – studenty jménem František Bartoň a Protasius Frank. Viz DOKOUPIL, Bibliografie města Brna. Svazek 3, Soupis brněnských tisků (cit.), r. 1764, č. 12, 13. Bibliografie czizojazyčných bohemik (cit.) : BCBT27466, BCBT27467. PUMPRLA, Soupis starých tisků... (cit.), č. 2035, 2036. Dále dochováno v Staré knihovně kapucínů v Brně (Historická kapucínská knihovna v Brně), signatury 21 D 51, 02 D 12.
  11. Srov. titulní list výše uvedené knihy Fasciculus veritatum - 1765. Jako lektor teologie v Praze pak 1767 ověřil nezávadnost k tisku připravovaného díla svého spolubratra Alberta Langnera Thesaurus inexhaustus verae ecclesiae...
  12. HOUŠKA, České františkánství (cit.). Liber Memorabilium conventus Novodomensis, s. 182, 185 - strojopisný přepis - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, sign. 1 JH 54.
  13. Občanské sdružení Památky pro život. Standardní stavebně-historický průzkum areálu františkánského kláštera při kostele sv. Františka Serafínského ve Voticích (o. Benešov). 2011.
  14. Liber Memorabilium conventus Novodomensis (cit.), s. 44.
  15. Provinční nekrologium českých františkánů.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.