Lužany (okres Jičín)

Současný ulicový tvar obce a její délka převyšující čtyři kilometry jsou výsledkem spojení původně nejméně tří částí. Jižní část byla situována při Hradecké cestě, spojující Hradec Králové s Turnovem, střední část v okolí kostela a horní část pod hradem Mokřice. Název obce je nejčastěji odvozován od luhu, lužního lesa a jeho obyvatel - lužanů. Další etymologickou možností je pak výklad od slova lúže, tj. louže, případně od příslušníků kmene Lučanů, kteří se zde mohli usídlit po jejich porážce od Přemyslovců v bitvě u Turska. Naší obci Lužany je historiky přisuzována první písemná zmínka o Lužanech, datovaná do roku 1052, v listině připisované Břetislavu I. Tato však byla sepsána až počátkem 12. století v souvislosti s pokáním, které bylo uloženo knížeti Břetislavovi I. za jeho vpád roku 1039 do Polska, odkud z Hnězdna přenesl do Prahy ostatky svatého Václava a dalších světců. Bylo mu uloženo zřízení kapituly ve Staré Boleslavi, kdy mezi dary kapitule jsou uvedeny mj. Dětenice s lesem a Lužany, psané Lusas. Tehdy to byla pravděpodobně poslední osada na okraji rozsáhlého pomezního hvozdu táhnoucího se až k zemským hranicím. Pozdější, již důvěryhodné písemné zprávy o Lužanech, jsou z let 1143, a další o více než sto let později, z roku 1255. Zpráva o lužanské plebánii (faře) pochází z 24. března 1355, v té době byly Lužany majetkem Zbuda z Lužan. Nedílně historicky spjat s Lužany je hrad Mokřice, jenž se nachází se severně od Lužan, směrem k silnici č. I/16, nad potokem Studénka. Z něho jsou dnes vidět už pouze příkopy, valy po okružní hradbě a z terénu částečně vyčnívající zdi vlastního hradu, jenž je cca do výšky podlah druhého patra zasypán sutí. K hradu navazovalo severozápadně rozsáhlé předhradí, pod hradem byly vybudovány tři rybníky, přes hráz prostředního z nich vedla přístupová cesta k hradu. Zanikl pravděpodobně na přelomu 15. a 16. stol. Písemné historické prameny o Mokřici téměř mlčí. První písemná zmínka o jeho majiteli, nikoliv hradu samotném, Zbislavu z Mokřice je z roku 1323. Dalším z držitelů byl Jan z Mokřice, jehož manželkou byla Lída z Lužan, pravděpodobně dcera Janka z Lužan. Po smrti Janově a Lídy připadla odúmrť králi, který ji postoupil výprosníku Vilému Krušinovi z Lichtemburka. Tento ji poté roku 1464 postoupil Janu z Konecchlumí, ačkoliv se svých majetkových práv domáhali tehdejší držitelé Mikuláš a Jiřík z Mokřice. Jak tito dva skončili, není známo. Nelze vyloučit, že svá práva a majetek bránili se zbraní v ruce. K hradu v té době patřily některé kmecí dvory v Lužanech, dvůr poplužní Mokřice a dva dvory kmecí pusté. Lužany byly rozděleny na nakolik samostatných panství, na nichž se postupem času v 16. století vystřídali různí vlastníci. Nejdéle držel část Lužan právě rod Konecchlumských z Konecchlumí, až do roku 1593, kdy tzv. Pavlatovský dvůr prodal Mikuláš Konecchlumský Janu Jiřímu Kulemu z Chotče. Mikuláš byl bratrem Viléma Konecchlumského popraveného na Staroměstském náměstí v Praze roku 1621 za účast na stavovském povstání. Ten se určitý čas psával, jakož Vilém Konecchlumský z Konecchlumí, na mlýně v Lužanech. Z dalších rodů to byli např. Kameničtí z Vitiněvsi, Králové z Dobré Vody, Libákové z Radovesic, Lickové z Rýzmburku, páni z Oujezdce a Kounic, Vojičtí a další. Roku 1584 se majiteli části Lužan stává Jaroslav ze Smiřic na Kostelci. Za panování jeho rodu dochází ke spojení několika vlastnických dílů Lužan. Tyto majetky se staly součástí panství Kumburk-Úlibice. Dědictví po Smiřických se nečestným způsobem, stejně jakož i jiných majetků, zmocnil Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna. Po smrti Valdštejnově, bylo panství postoupeno polnímu maršálku hraběti Rudolfovi z Tiefenbachu. Po jeho smrti roku 1653 spravovala panství vdova Marie Eva Alžběta, rozená ze Šternberku do úmrtí roku 1676, kdy dle závěti zdědil majetek Kumburk-Úlibice Jan Norbert ze Šternberku. Šternberkové prodali panství roku 1710 hraběti Janu Josefovi z Trauttmansdorfu, jehož rod jej posléze držel do počátku 20. stol.

Po pravé straně silnice z Lužan na Špici se rozkládá rybník Marešák, s rozlohou cca 3,5 ha, s hrází výšky 6 m. Rybník byl původně vystavěn jako retenční nádrž v roce 1964, určená k závlaze polí. Název dostal po p. Antonínu Marešovi, který stál za jeho zrodem. Nádrž začala být využívána ke koupání, později ke stanování. Postupem času se okolí proměnilo v rekreační oblast s chatkami, chatami, zděnými toaletami, sprchami a dalším vybavením. Dominantou oblasti je dřevěná koliba. Návštěvníci zde mají možnost koupání, rybaření, houbaření, vyjížděk na kolech, je zde volejbalový a tenisový kurt, pro děti je k dispozici hřiště. Občerstvení je zajištěno přímo v kempu, v restauraci Koliba a také ve stáncích, rekreanti mají možnost si nakoupit v nedalekém obchodě. Nabízí se i návštěva hospody Septik, nacházející se v příjemném zátiší, se stylovým venkovním posezením u rybníčku. Od roku 1998 jsou v autokempu pořádány vyhlášené motosrazy, které mají vysokou úroveň a návštěvnost.

• Kostel svaté Máří Magdaleny

Ve středu obce se nachází kostel zasvěcený sv. Maří Magdaléně s farou. Jednolodní dispozice kostela je orientována k jihovýchodu. V jejím čele se nachází hranolová věž s hlavním vstupem; chrámová loď, cca 23 m dlouhá a 13 m široká, je zaklenuta plochou zrcadlovou klenbou. Půlkruhové presbyterium s valenou klenbou je zakončeno konchou (lasturou) vyplněnou třemi trojbokými výsečemi. Současní podoba kostela pochází z let 1797 – 1800, kdy byl původní kostel s dřevěnou věží přestaven v klasicistním slohu dle plánů J. Thomy. V kupoli věže jsou v současnosti z původních čtyř umístěny dva zvony – velký a malý umíráček. Velký zvon pochází z roku 1778. Ve spodní části má zvonařsky oblíbený latinský nápis „Fulgure et tempestate libera nos Domine Jesu Christe," tj. „Od hromobití a blesků ochraňuj nás Pane Ježíši Kriste". Vnitřní zařízení pochází vesměs z 2. poloviny 19. století. Kostel má i varhany, které roku 1869 postavil pražský varhanář Karel Vocelka. Varhany byly v roce 2017 opraveny varhanářem Radomilem Rejškem, který je po letech zprovoznil. Kostel prošel poslední dobou rekonstrukcí, je na něm nová fasáda a střecha na věži. Rovněž kostelní hodiny jsou plně funkční a kostelní zvon každou půlhodinu oznamuje přesný čas. Kostel nyní spadá pod farnost Železnice.

• Zbytky tvrze Mokřice se zaniklými rybníky

• Sousoší před kostelem

Před kostelem u nově vydlážděné přístupové cesty stojí zrenovované sousoší, v jehož střední části, na vyvýšeném podstavci je na kříži ukřižovaný Ježíš Kristus, po jeho levé straně stojí sv. Václav ve středověké zbroji s praporem a štítem s vyobrazenou svatováclavskou orlicí. Na straně pravé sv. Jan Nepomucký s palmovou ratolestí a krucifixem. Ve středovém zrcadle je vložena deska s nápisem: Vždyť jsou lid můj synové nezapírající Boha: a tedy učiněn jest jim Spasitelem. Isaiaš 63.8..

• Socha sv. Vojtěcha

V dolní části obce je před čp. 32 socha umístěna socha druhého z hlavních patronů české země - sv. Vojtěcha, pocházející z roku 1781.

• Ukřižovaný (u křižovatky silnice II/501)

U křižovatky před bývalým hostincem Marijánky je v ohrádce z dřevěného plůtku a pískovcových kvádrů kříž s Ježíšem. Přední část soklu vyplňuje reliéfně pojatá celá postava P. Marie. Na dřík navazuje vlastní plastika Ukřižovaného, z jejíž paty vystupují reliéfně voluty, a v jejich středu je umístěna lebka s kostí. Socha je datována v roce 1786 a jedná se o nejstarší sochu v obci. Nedaleko je umístěna dřevěná zvonička, kterou nechal zhotovit v roce 1878 Josef Končinský.

Narodil se zde Josef Končinský (1832–1910), středoškolský profesor a překladatel z řečtiny.[4]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lužany na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Lužany v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Lužany v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)