Lovčík hajní

Lovčík hajní je jedním z největších českých pavouků. Délka těla samice je 12–15 mm, samci jsou menší, obvykle 10–13 mm. Má dlouhé a robustní nohy, poslední článek chodidel je opatřen třemi drápky. Hlavohruď je delší než široká (nejširší za polovinou délky, k očím zúžená). Zadeček je protáhlý, asi stejně široký jako hlavohruď a směrem ke konci se zužuje.[1][2]

Zbarvení je poměrně variabilní od béžové přes žlutošedou až po hnědou či hnědočervenou, na hlavohrudi je bílý centrální proužek, kolem něj uprostřed tmavší pole a od něj se rozbíhají paprsky. Od očí směrem ke klepítkům se táhnou bílé, trojúhelníkové skvrny. Zadeček, většinou ve stejné barvě jako hlavohruď, má po stranách bělavé proužky a kresba zadečku někdy připomíná dubový list. Nohy jsou stejně zbarvené jako celý pavouk, bez kroužkování.[2]

Oční pole je u lovčíků uspořádané podobně jako u slíďáků. Osm očí ve třech řadách. V první řadě čtyři oči nad čelem, ve druhé dvě a ve třetí řadě dvě oči daleko od sebe,[3] (viz obrázek v galerii).

Samečci mají na koncích makadel pomocné výrůstky – apofýzy (bulbus), sloužící při kopulaci, stejně jako u jiných pavouků,[3](viz obr).

Klepítka (chelicery) jsou krátká a mohutná. Jsou labidognátní (jejich hroty směřují proti sobě z obou stran) a koncový drápek se v klidové poloze přiklápí do drážky základního článku. Samice mají na spodní straně zadečku tmavou skvrnu – epygine, na které se nachází kopulační orgán. Samečci mají na stejném místě nenápadný vývod svých pohlavních orgánů.

Snovací aparát lovčíka tvoří tři páry krátkých snovacích bradavek.[3]

Lovčík hajní je rozšířen po celé palearktické oblasti, tj. v celé Evropě, v severní části Asie i v severní Africe. Vyskytuje se i na některých středomořských ostrovech a ostrovech v Atlantském oceánu. Nežije pouze v horách s vysokou nadmořskou výškou. Preferuje světlá a osluněná stanoviště, okraje lesů, mýtiny a lesní palouky. Raději má místa suchá, ale nevyhýbá se ani vlhkým biotopům. V okolí lidských sídlišť si oblíbil zejména neudržované porosty zarostlé kopřivami, na kterých je velmi hojný.[3]

Na celém území České republiky je poměrně rozšířen a na vhodných stanovištích je hojný.[2][4] Z čeledi lovčíkovitých v ČR žije ještě nepříliš hojný lovčík vodní (Dolomedes fimbriatus) a velmi vzácný lovčík mokřadní (Dolomedes plantarius).

Lovčík hajní, stejně jako ostatní lovčíci, běhá po zemi a po vegetaci a kořist loví tak, že v typickém postavení, kdy přední dva páry nohou má roztažené před sebou do tvaru písmene Y, číhá na listech rostlin. Lovčíci netkají sítě a snovací aparát používají pouze při činnostech spojených s rozmnožováním.[2][3][4]

Lovčík hajní v typické pozici.

Životní cyklus lovčíka hajního je závislý na podnebí v místě, které obývá. Pavouci žijící v chladnějších oblastech (přibližně od Česka na sever) mají životní cyklus dvouletý, protože pavouk nestihne během krátkého léta dospět. Pavouci, kteří žijí na jih od nás, nebo v teplejších oblastech naší republiky, mají životní cyklus jednoletý. Pavouci v teplých oblastech mají lepší podmínky a proto jsou schopni vytvořit více instarů, zatímco v našich zeměpisných šířkách se počet instarů snižuje. Pavouci s jednoletým cyklem v ČR (např. v okolí Prahy) přezimují už ve čtvrtém instaru, zatímco v teplejších oblastech přezimují většinou nymfy sedmého instaru. V chladných oblastech potřebují nymfy ke správnému dospívání prodloužit vegetační období a proto přezimují ještě druhou zimu.[3]

Lovčík hajní je druh, který není ohrožen.[4]

• 
  Samice s kokonem
• 
  Samice s kokonem v hnízdě
• 
  Samice s nymfami prvního instaru. Je vidět, jak je samice vyhublá po dlouhé době, po kterou nepřijímala potravu.
• 
  Oční pole a chelicery
• 
  Oční pole a kopulační orgány na koncích makadel samce lovčíka hajního