Lorenzo Piccolomini

Lorenzo Piccolomini (česky též Vavřinec, kníže Piccolomini, 24. listopadu 1656 – 22. září 1714, Ratibořice ve východních Čechách) byl česko-italský šlechtic, vévoda z Amalfi, říšský kníže a majitel východočeského panství Náchod. Byl také převorem Řádu sv. Štěpána v Pise. Pocházel z italského rodu Piccolomini-Pieri.

Vavřinec Piccolomini
Rodový erb Piccolominiů
Narození24. listopadu 1656
Úmrtí22. září 1714 (ve věku 57 let)
Ratibořice
Povoláníaristokrat
ChoťAnna Viktorie Ludmila Piccolominiová
DětiJan Václav Piccolomini
Oktavián II. Piccolomini
RodičeFrancesco Piccolomini
PříbuzníEneáš Sylvius Piccolomini a Jan Norbert Piccolomini (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život
Náchodský zámek

Jeho rodiči byli Francesco Piccolomini-Pieri z Amalfi a Emiliana Strozziová.

Lorenzo zdědil majetek v roce 1673 po smrti svého staršího bratra, vévody Eneáše Sylvia Piccolominiho, který zemřel svobodný a bez potomků. Vzhledem k tomu, že v té době Lorenzo ještě nebyl plnoletý, byl jeho poručníkem italský šlechtic Pietro Antonio Machio de Quadiani. Ani po dosažení plnoletosti v roce 1679 se však Lorenzo nemohl ujmout vlády, neboť správkyně panství Marie Benigna Saská, vdova po generálovi Octavio Piccolominim, nebyla ochotna zříci se regentství a Náchod opustila teprve po dlouhých sporech v roce 1685.

Vévoda Lorenzo se zdržoval hlavně na svém panství Náchod, kde podporoval řemesla a cechy. V roce 1689 potvrdil městu většinu předchozích privilegií, mj. právo vařit a podávat pivo. Nechal kompletně zrekonstruovat hrad Rýzmburg, který byl zničen za třicetileté války. Na místě staršího zámku nechal v roce 1708 postavil nový zámek Ratibořice v italském barokním stylu.[1]

Piccolominská kaplička u Boušína

4. července 1694 při pouti do Boušína jel jeho kočár od Červené Hory přes dřevěný most, který se pod zátěží rozlomil uprostřed a vévoda a jeho společník s celým povozem spadl do Úpy. Při incidentu nebyl nikdo zraněn, proto nechal vévoda z vděčnosti postavit kapli (Piccolominská kaplička), vyzdobenou malbami zobrazujícími tuto událost.[2]

8. září 1688 se v Praze oženil s Annou Viktorií Ludmilou Libštejnskou z Kolovrat (1667–1738). Z manželství se narodilo 7 dětí:[3]

  1. Jan Václav Piccolomini z Aragony (Giovanni Venceslao Piccolomini d'Aragona, 1693–1742)
  2. Marie Emílie Piccolominiová z Aragony (Maria Emilia Piccolomini d'Aragona, 1694–1771), po smrti svého bratra Jana Václava v roce 1742 získala Řešetovu Lhotu (Studnice). Zemřela v Praze neprovdaná
  3. Marie Markéta Piccolominiová z Aragony (Maria Margherita Piccolomini d'Aragona, 1696-1725),[4] byla vdaná za hraběte z Frankenbergu a Ludwigsdorfu († před rokem 1742)
  4. Antonín Piccolomini Aragonský ze Sieny (Antonio Piccolomini d'Aragona di Siena, 1698–1708), zemřel v dětství
  5. Oktavián II. Eneáš Josef Piccolomini z Amalfi (Ottavio Aenea Giuseppe Piccolomini di Amalfi, 1698–1757)
  6. Jan Norbert Václav Piccolomini z Aragony (Jan Norberto Venzeslao Piccolomini d'Aragona, 1700–1746), rytíř Maltézského řádu, císařský komorník a odhadce u českého odvolacího soudu v Praze
  7. Ludmila Maxmiliana Piccolominiová z Aragony (Ludmila Maximiliane Piccolomini d'Aragona, 1703–1768), po smrti svého bratra Václava v roce 1742 zdědila Studnici. 30. června 1732 se provdala za hraběte Albrechta Maximiliána z Desfours (1708–1748). Jejich syn
    1. Josef Vojtěch, hrabě z Desfours (Joseph Adalbert von Desfours, † 1791)

Literatura
  • Jan Karel Hraše: Dějiny Náchoda 1620 - 1740, Náchod 1994, ISBN 80-900041-8-0, s. 63–73
  • Lydia Baštecká, Ivana Ebelová: Náchod. Náchod 2004, ISBN 80-7106-674-5, s. 106, 108 a 111

Externí odkazy

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lorenzo Piccolomini na německé Wikipedii.

Reference
  1. Joachim Bahlcke, Winfried Eberhard, Miloslav Polívka (Hrsg.): Handbuch der historischen Stätten. Band: Böhmen und Mähren (= Kröners Taschenausgabe. Band 329). Kröner, Stuttgart 1998, ISBN 3-520-32901-8, S. 509–510.
  2. Jan Karel Hraše: Dějiny Náchoda. Bd. I, Náchod 1895; Bd. II, Náchod 1994, ISBN 80-900041-8-0, S. 73
  3. Genealogie Todeschini Piccolomini und Pieri Piccolomini
  4. podle Hraše (1994): Kateřina Markéta
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.