Lorňon

Původ lorňonu sahá do 15. století do skupiny prvních brýlí, kdy bylo třeba příležitostně nahlížet do textů knih pomocí čoček vybroušených z čirého berylu nebo skla. Zhotovovaly se jak s držadlem, tak bez něj. Zvláštním typem byly nůžkové brýle, jejichž pevné držadlo je uprostřed a drží se před obličejem. Angličan George Adams ideu lorňonu technicky zdokonalil kolem roku 1770. Nejpopulárnější byly v 19. století, především pak ve Francii a ve Švýcarsku, kde se skládací lorňony montovaly do pouzdérka s miniaturními hodinkami s tlačítkem a pérkem. Po designovém vylepšení Robertem Betell Batem roku 1825 se lorňony používaly také jako šperk či oděvní doplněk. Vrchol módní obliby lorňon zaznamenal v letech 1870–1920.

Z českých politiků užíval lorňon například Albín Bráf, ze spisovatelů Svatopluk Čech. Zámožné a vzdělané ženy často dávaly lorňonu přednost před klasickými brýlemi. V českých filmových komediích meziválečné doby se lorňon stal atributem komické osoby (např. Růžena Šlemrová.

Obroučky a rukojeť bývaly z rohoviny, celuloidu, oceli, mědi, zlaceného stříbra, někdy ze zlata, s výzdobou z perleti, slonoviny či drobných drahých kamenů. Skládací lorňony mají uprostřed pant, montovaly se jako součást šatlény do pouzdérka s miniaturními hodinkami, se stiskacím tlačítekm na pérko.

Lorňon se nosil a nosí se dosud na maškarních plesech a často i v opeře.