Lobnor
Lobnor nebo také Lob-nor, Lop nor, Lop nur (ujgursky لوپنۇر, transliterace [Lopnur], mongolsky Лоб нуур [Lob núr], čínsky 罗布泊, pinyin Luōbùbó, český přepis Luo-pu-po) je bezodtoké jezero ve východní části Tarimské propadliny v autonomní oblasti Sin-ťiang v západní Číně. Leží v nadmořské výšce 780 m. Maximální rozloha současného Lobnoru je 3000 km². Je 100 km dlouhé při průměrné hloubce 1 m.
| Lobnor | |
|---|---|
 Lobnor z ISS (2011) | |
| Poloha | |
| Světadíl | Asie |
| Stát |  Čína |
| Autonomní oblast | Sin-ťiang |
| Autonomní kraj | Bajangolyn |
| Okres | Jü-li |
  | |
| Zeměpisné souřadnice | 40°30′ s. š., 90°30′ v. d. |
| Rozměry | |
| Rozloha | 3000 km² |
| Délka | 100 km |
| Max. hloubka | 1 m |
| Ostatní | |
| Nadm. výška | 780 m n. m. |
| Přítok vody | Tarim-che, Končedarja |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pobřeží
Je obklopeno bahnitými slanisky a bažinami. V obdobích s malým množstvím vody se rozpadá na více částí nebo vysychá a pokrývá se vrstvou soli.
Vodní režim
Poloha, rozměry, tvar a stupeň slanosti vody v jezeře se silně mění. To je způsobeno především změnami průtoku vody a změnou polohy ramen řek ústících do jezera (Tarim a Končedarja). Jezero zamrzá od listopadu do března. Převážná část zamrzá až ke dnu.
Historie
V 9. a 10. století dosahovalo jezero rozlohy 14 000 km². Vzrůst zavlažovaného území v povodí řeky Tarim způsobil zmenšení jejího průtoku. V některých letech (v důsledku změn polohy koryta) řeka Tarim nedotéká do Lobnoru, odklání se na jih, spojuje se s řekou Čerčen a naplňuje jezero Karakošun (objeveno N. M. Prževalským v době vysokého stavu vodní hladiny v roce 1876), které leží 100 až 150 km na jihozápad od současného Lobnoru a je pokryté rozsáhlými rákosovými porosty. Studium Lobnoru vedlo k vyřešení záhady bludných řek a jezer centrální Asie.
