Lolita (móda)

Hlavním znakem oděvu je sukně s objemnou spodničkou nebo krinolínou.[18][19][20] Sukně má zpravidla tvar zvonu nebo písmene A,[20] a sahá ke kolenům, případně níže[21]. Šaty lolity sestávají obvykle z halenky (přípustné jsou krátké i dlouhé rukávy) a sukně, nebo šatů. Střihy šatů se dělí na dva hlavní typy: jumperskirt (obvykle jen JSK) – šaty bez rukávů, pod nimiž je zpravidla nošena halenka, a one-piece (OP) – šaty s rukávy, pod nimiž halenka nošena není.[22] Obvyklé je nošení paruk; vlasy jsou zdobeny mašlemi či čepci (nazývanými headdress). Pod spodničkami je nošeno spodní prádlo viktoriánského střihu, tj. s dlouhými nohavičkami. Dalšími typickými doplňky jsou paraplíčka, vějíře, kabelky, plyšové hračky a vzorované punčocháče, podkolenky nebo ponožky. Obuv na podpatcích, ačkoli populární, není pravidlem. Oblíbenosti se těší boty na platformách, mary-janes a „rocking-horse shoes“ – šněrovací boty designérky Vivienne Westwood s charakteristicky vykrojenou dřevěnou platformou, díky níž obuv z profilu připomíná základnu houpacího koně.^[zdroj?]

Lolita v Praze

Ačkoli přesný původ stylu není znám, lze jej vysledovat do 70. let k založení hnutí známého jako Otome-kei („Dívčí styl“), jímž byla lolita do jisté míry ovlivněna; styl otome by bylo možné nazvat zjednodušenou verzí lolity.[18] Na počátku 70. let, před nástupem Otome-kei, byl již kult roztomilosti na vzestupu, během nějž studentky a studenti japonských škol kladly důraz na dětinský vzhled svého rukopisu.[23][24][25] Následně začala s roztomilými designy experimentovat společnost Sanrio[26] V 80. letech se stal populárním roztomilý, tzv. kawaii, styl.[27][28] Následníkem Otome-kei se stal trend domácí výroby, jež vedl ke vzniku stylu doll-kei („panenkovský styl“), předchůdce lolity.[29][21]

Mezi lety 1977–1998 byl každou neděli do velké části nákupní zóny Haradžuku zakázán vjezd automobilům, výsledkem čehož byly častější interakce mezi pěšími návštěvníky.[30] Značky jako Pink House (1973),[10][31] Milk (1970),[10] a Angelic Pretty (1979)[32] začaly prodávat oblečení ve stylu, jež později dostal název „lolita“.[33] Ternín lolita se poprvé objevil v roce 1987 v zářijovém vydání módního časopisu Rjukó Cušin.[10] Krátce na to na trh vstoupily značky Baby, The Stars Shine Bright (1988),[34] Metamorphose temps de fille (1993),[35] and jiné.[10] V 90. letech začala lolita získávat na širším uznání, a to také díky vzrústající popularitě visual kei kapely Malice Mizer a dalších. Fanoušci těchto skupin začali přejímat složité kostýmy hudebníků.[34] Japonsko v té době procházelo ekonomickou krizí[36] a alternativní kultury jako gjaru, otaku, visual kei, lolita či mori, fairy kei a decora byly na vzestupu, zejména iniciativou mladistvých.[34][37]

Na konci 90. let se stal hlavním shromažďovacím místem alternativní mládeže most Džingu-baši (také známý jako Harajuku Bridge)[10][38][39][40] a lolita získávala na další popularitě, vlivem čehož vzniklo velké množství obchodů orientovaných na lolita módu.[41] Časopisy, které se významně podílely na šíření tohoto stylu byly Gothic & Lolita Bible (2001), odnož populárního módního časopisu KERA (1998), a FRUiTS (1997).[42][43] V stejné době začal zájem o lolitu narůstat i za hranicemi Japonska. Časopis Gothic & Lolita Bible byl překládán do angličtiny a vydáván v zahraničí nakladatelstvím Tokyopop,[44][45] časopis FRUits v roce 2001 publikoval fotoknihu japonské pouliční módy. K další popularizaci docházelo díky Internetu; obchody s lolitou se začaly otevírat v zahraničí. V roce 2007 značka Baby, The Stars Shine Bright otevřela pobočku v Paříži[14], v roce 2014 v New Yorku.[46]

Shromáždění na Džingu-baši postupem času vymizela; jednou z možných příčin poklesu potávky po pouliční módě je příliv levných značek jako H&M a Forever 21.[47][16] Tisk magazínu FRUiTS byl ukončen, tisk Gothic & Lolita Bible pozastaven v roce 2017.[47][48]

Lolita byla ovlivněna západní kulturou. Mnoho značek a časopisů[34], např. Alice Deco, bylo inspirováno knihou Alenka v říši divů z roku 1865[49][50] autora Lewise Carolla.[51][52] Postava Alenky se stala pro lolitu ikonou a inspirací díky svému půvabnému, nevinnému vzezření,[34][53] které bylo pro dívky vnímáno jako ideální.[54] První kompletní překlad vydal v roce 1910 Marujama Eikon pod titulem Ai-čan no jume monogatari („Snový příběh o malé Ai“).[55] Další historickou osobností, kterou byla lolita ovliněna, je královna Marie Antoinetta;[56] v roce 1979 vznikla manga Versailles no bara odehrávající se v rokoku, inspirovaná mimo jiné událostmi a postavami dvoru Marie Antoinetty.

Lolitu jakožto módní styl předcházel stejnojmenný román[57][58] Vladimira Nabokova z roku 1955; první japonský překlad byl vydán v roce 1959.[54] Román pojednává o starším muži Humbertu Humbertovi, který vychovává a týrá dvanáctiletou dívku jménem Lolita.[59][60][61] Vzhledem ke kontroverzním námětům pedofílie a dětské sexuality brzy získal termín „lolita“ negativní konotace a začal být používán k označování sexualizovaných mladých dívek[62] a asociován s nepřípustnou sexuální obsesí.[63] V Japonsku však diskuze o této kontroverzní knize stavěly na přikrášlené vizi dívčího života (shōjo bunka) a „lolita“ se tak stala synonymem pro „roztomilou“ adolescentní dívku, a to bez jakýchkoli sexuálních konotací.[64]

Název stylu v Japonsku popisuje roztomilost a eleganci spíše než sexuální přitažlivost.[65][66] Mnoho lolit si není vědomo asociace s Nobokovovou knihou a mnohé nad tímto zjištěním vyjádřily znechucení.[67]

Další z častých mylných domněnek je, že lolita je druhem cosplaye.[68] Ačkoli obojí má své kořeny v japonsku, jedná se o dvě zcela odlišné, na sobě nezávislé instance.[69] Lolita je styl oblékání, zatímco cosplay je nápodoba fiktivní postavy. Není nicméně vyloučeno, že se mohou překrývat.[70] Některé lolity vnímají označení jejich šatů za kostým jako urážku.[71][72]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lolita na Wikimedia Commons
• Gothic Lolita v ČR
• Lolita centrála - stránka české komunity
• Avant Gauche
• Lolita Fashion
• Lolita Handbook
• Gothic Lolita moda Archivováno 20. 6. 2008 na Wayback Machine