Lokomotiva HG 2/3
Parní lokomotivy HG 2/3 jsou stroje pro smíšený adhezní a ozubnicový provoz na tratích úzkého rozchodu bývalé BVZ Zermatt-Bahn, v současnosti Matterhorn Gotthard Bahn dráhy ve Švýcarsku. Těchto lokomotiv bylo v továrně Schweizerische Lokomotiv- und Maschinenfabrik Winterthur (SLM) vyrobeno pro BVZ celkem osm kusů, většinou však byly postupně vyřazeny ze služby. Parní lokomotiva HG 2/3 č.7 Breithorn je jedna ze dvou lokomotiv této řady, které byly zachovány až do 21. století. (Druhý stroj provozuje Dampfbahn Furka-Bergstrecke.) Společnost Matterhorn Gotthard Bahn (nástupce BVZ Zermatt-Bahn), která stroj nadále používá, nechala lokomotivu Breithorn v roce 2001 přestavět na parní lokomotivu s vytápěním na lehký topný olej ve strojírnách ve Weisslingen DLM AG (ZH) (s novým kotlem), důvodem je ochrana životního prostředí požární ochrana[1]
Parní lokomotiva HG 2/3 "Breithorn" (St. Niklaus 4. srpna 2001) | |
---|---|
Základní údaje | |
Výrobce | SLM Winterthur |
Rok výroby | viz tabulka |
Počet vyrobených kusů | 8 |
Provozovatel | BVZ, MGB |
Období provozu | viz tabulka |
Maximální rychlost - adheze (km/h) | 25 |
Maximální rychlost - adh. č.7 (km/h) | 32 (po r. 2010) |
Maximální rychlost - ozubnice (km/h) | 10 |
Maximální rychlost - ozub. č.7 (km/h) | 12 (po r. 2010) |
Lokomotivní brzda | • Riggenbach • Hardy • parní |
Vlaková brzda | Hardy |
Hmotnost a rozměry | |
Prázdná hmotnost - č. 1-6 (t) | 23,5 |
Prázdná hmotnost - č. 7-8 (t) | 24,6 |
Hmotnost ve službě - č. 1-6 (t) | 29,0 |
Hmotnost ve službě - č. 7-8 (t) | 30,7 |
Adhezní hmotnost - č. 1-6 (t) | 20,6 |
Adhezní hmotnost - č. 7-8 (t) | 22,3 |
Délka přes nárazníky (mm) | 7724 |
Rozvor (mm) | 4300 |
Rozchod kolejí (mm) | 1000 |
Průměr hnacích a spřažených dvojkolí (mm) | 900 |
Průměr ozubeného kola (mm) | 688 |
Ozubnicový systém | Abtův dvojitý |
Průměr běhounů (mm) | 600 |
Parametry pohonu | |
Uspořádání pojezdu | B1' zz n2 (n4), od r. 1913-26 h2 (h4) |
Rozvod | Heusinger/Belpaire |
Dyšna | Langer |
Počet válců adheze | 2 |
Počet válců ozubnice | 2 |
Průměry válců - adheze (mm) | 320 |
Zdvih pístů - adheze (mm) | 450 |
Průměry válců - ozubnice (mm) | 360 |
Zdvih pístů - ozubnice (mm) | 450 |
Přetlak páry (atm) | 12 |
Počet kouřovek/žárnic - mokrá pára | 166 |
Počet kouřovek/žárnic - přehřátá pára (po rekonstrukci) | 92 |
Délka kouřovek (m) | 2,5 |
Plocha roštu (m2) | 1,26 |
Zásoba uhlí/vody | |
Objem uhlí (t) | 1,3 |
Objem vody (t) / (m3) | 2,5 |
- |
Historie
1890–1929
Parní lokomotivy typu HG 2/3 byly nasazeny do služby v roce 1890 při založení společnosti Visp-Zermatt-Bahn (VZ). První čtyři lokomotivy byly předány společnosti VZ v roce 1890, tehdy na ještě nedokončenou trať. Lokomotivy se osvědčily a do roku 1908 byly zakoupeny ještě čtyři kusy, lišící se pouze v detailech od první série. Lokomotivy byly chronologicky číslovány 1-8 a pojmenovány podle hor v okolí Zermattu. Vzhledem k tomu, že BVZ neměla k dispozici točny, lokomotivy byly orientovány pro jízdu z Vispu do Zermattu kotlem napřed.
Během provozu byly stroje postupně vylepšovány. V roce 1893 následkem lomu nápravy byla provedena výměna všech náprav, v roce 1894 byly instalována nová vakuová brzda, v témže roce bylo u BVZ zavedeno elektrické osvětlení vozů pomocí akumulátorů. V roce 1901 byly instalovány lapače jisker typu Langer. Největším zlepšením však byl přechod z mokré páry na přehrátou páru v letech 1913–1926, který uspořil až 18% uhlí.
1929-…
Elektrifikace jednofázovou napájecí soustavou v roce 1929 umožnila ukončení provozu pěti nejstarších lokomotiv, tři z nich zůstaly ve službě jako záloha. V roce 1935 byla vyřazena lokomotiva č. 8.
Lokomotiva č. 6 byla o 6 let později předána do provozu do chemického závodu Domat/EMS, dnes EMS-Chemie. Tam byl odstraněn ozubnicový systém a lokomotiva sloužila jako posunovací. V roce 1961 byla darována od městu Chur, kde byla vystavena před školou. V roce 1988 byla předána nově vznikající nostalgické společnosti Dampfbahn Furka-Bergstrecke a po opravě u společnosti Oswald-Steam zprovozněna dne 27. srpna 1989.
Lokomotiva č. 7 byla ponechána jako záloha u VZ, resp. BVZ od roku 1962, a dlouhou dobu byla jediným strojem s nezávislou trakcí, který byl schopen provozu na ozubnicových úsecích. Lokomotiva byla hlavně používána pro odklízení sněhu pod trolejovým vedením a pracích po sesuvu půdy u Randy v roce 1991. Kromě toho si také vystavována jako historický stroj BVZ. Za tímto účelem byla lokomotiva přestavěna v roce 2001 na spalování lehkého topného oleje. Spolu se třemi historickými vozy je od té doby několikrát do roka používána k nostalgickým jízdám na trati společnosti Matterhorn Gotthard Bahn. Kromě speciálních vlaků z Brigu do Zermattu také zajišťuje vyjížďky na bývalé trati FO do Oberwaldu. V létě roku 2002 byla nasazena na trati Furka DFB spolu se sesterským strojem (lokomotivou) č. 6.
Konstrukce
V konstrukci bylo použito parních strojů na mokrou páru, zvlášť pro adhezní a ozubnicový provoz. Pojezd lokomotivy je tvořen dvěma spřaženými a jedním běžným dvojkolím. Pojezd má vnější rám. Válce vně rámu slouží k pohonu dvojkolí, uvnitř rámu je umístěn další rám s ozubnicovým pohonem se dvěma ozubenými koly. Tato kola jsou poháněna vlastním dvouválcovým parním strojem. Všechny válce jsou skloněny v poměru 1:8. Na rozdíl od pozdějších lokomotiv, jako je HG 3/4 na dráze Furka-Oberalp-Bahn od roku 1914, pracovaly parní stroje s jednoduchou expanzí, což mělo za následek vyšší spotřebu páry. Vzhledem k poměrně krátké vzdálenosti mezi Vispem a Zermattem byla tato nevýhoda zanedbána. Použitý rozvod byl typu Heusinger v upravené podobě Belpaire.
Kotel byl standardní konstrukce, původně se 166 trubkami, vodorovně usazený v rámu. Na kotli byl umístěn jeden písečník a jeden parní dóm se dvěma bezpečnostními ventily typu Ramsbottom. Nádrže na vodu s objemem 2.500 litrů byly osazeny vně po obou stranách kotle a zásoba uhlí o hmotnosti 1,3 tuny na zadní části kabiny strojvedoucího. Původní lokomotivy měly čtyři nezávislé brzdové systémy. Nejdůležitější byl systém protitlakové brzdy Riggenbach použitý u obou pohonů (adhezního i ozubnicového). Vakuová brzda typu Hardy působící na hnací nápravy lokomotivy byla zároveň brzdou vlakovou. Dalším systémem byla parní brzda, používaná do roku 1902, kdy bylo působení vakuové a protitlakové brzdy označeno jako dostačující. K zajištění stojící lokomotivy sloužily tři ruční brzdy - jedna působila na hnací kola a další dvě na ozubená kola.
Přehled HG 2/3
Lokomotivy HG 2/3 pořadové
číslopojmenování
podle vrcholuuvedení
do provozuvýrobní
čísločíslo
kotlepoznámka
1 Matterhorn 1890 609 1075 1929 vyřazena 2 Monte Rosa 1890 610 1076 1929 vyřazena 3 Mischabel 1890 611 1077 1929 vyřazena 4 Gornergrat 1890 612 1078 1929 vyřazena 5 St. Théodule 1893 796 1347 1929 vyřazena 6 Weisshorn 1902 1410 2197 1941 1) 7 Breithorn 1906 1725 2562 2001 2) 8 Lyskamm 1908 1947 2819 1935 vyřazena
1) 1941–1965 v provozu v chemičce, pak vystavena v Churu, v roce 1989 převedena a provozována na horské trati Furka DFB
2) přestavěna na olej
Galerie
- Breithorn
- Monte Rosa
- Weisshorn
- Weisshorn na DFB
Související články
Odkazy
Literatura
- Theo Stolz, Dieter Schopfer, Brig-Visp-Zermatt. Geschichte und Rollmaterial, Wabern/Zürich 1983. ISBN 3-907976-00-2
Reference
- MGB Dampflokomotiven. www.matterhorngotthardbahn.ch [online]. [cit. 2010-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Lokomotiva HG 2/3 na Wikimedia Commons
- MGB Dampflokomotiven
V tomto článku byl použit překlad textu z článku VZ HG 2/3 na německé Wikipedii.