Lokomotiva HG 2/3

Parní lokomotivy HG 2/3 jsou stroje pro smíšený adhezní a ozubnicový provoz na tratích úzkého rozchodu bývalé BVZ Zermatt-Bahn, v současnosti Matterhorn Gotthard Bahn dráhy ve Švýcarsku. Těchto lokomotiv bylo v továrně Schweizerische Lokomotiv- und Maschinenfabrik Winterthur (SLM) vyrobeno pro BVZ celkem osm kusů, většinou však byly postupně vyřazeny ze služby. Parní lokomotiva HG 2/3 č.7 Breithorn je jedna ze dvou lokomotiv této řady, které byly zachovány až do 21. století. (Druhý stroj provozuje Dampfbahn Furka-Bergstrecke.) Společnost Matterhorn Gotthard Bahn (nástupce BVZ Zermatt-Bahn), která stroj nadále používá, nechala lokomotivu Breithorn v roce 2001 přestavět na parní lokomotivu s vytápěním na lehký topný olej ve strojírnách ve Weisslingen DLM AG (ZH) (s novým kotlem), důvodem je ochrana životního prostředí požární ochrana[1]

Parní lokomotiva HG 2/3 "Breithorn"
(St. Niklaus 4. srpna 2001)
Základní údaje
Výrobce SLM Winterthur
Rok výroby viz tabulka
Počet vyrobených kusů 8
Provozovatel BVZ, MGB
Období provozu viz tabulka
Maximální rychlost - adheze (km/h)25
Maximální rychlost - adh. č.7 (km/h)32 (po r. 2010)
Maximální rychlost - ozubnice (km/h)10
Maximální rychlost - ozub. č.7 (km/h)12 (po r. 2010)
Lokomotivní brzda  Riggenbach
 Hardy
 parní
Vlaková brzda Hardy
Hmotnost a rozměry
Prázdná hmotnost - č. 1-6 (t)23,5
Prázdná hmotnost - č. 7-8 (t)24,6
Hmotnost ve službě - č. 1-6 (t)29,0
Hmotnost ve službě - č. 7-8 (t)30,7
Adhezní hmotnost - č. 1-6 (t)20,6
Adhezní hmotnost - č. 7-8 (t)22,3
Délka přes nárazníky (mm)7724
Rozvor (mm)4300
Rozchod kolejí (mm)1000
Průměr hnacích a spřažených dvojkolí (mm)900
Průměr ozubeného kola (mm)688
Ozubnicový systém Abtův dvojitý
Průměr běhounů (mm)600
Parametry pohonu
Uspořádání pojezduB1' zz n2 (n4),
od r. 1913-26 h2 (h4)
Rozvod Heusinger/Belpaire
Dyšna Langer
Počet válců adheze2
Počet válců ozubnice2
Průměry válců - adheze (mm)320
Zdvih pístů - adheze (mm)450
Průměry válců - ozubnice (mm)360
Zdvih pístů - ozubnice (mm)450
Přetlak páry (atm)12
Počet kouřovek/žárnic - mokrá pára166
Počet kouřovek/žárnic - přehřátá pára (po rekonstrukci)92
Délka kouřovek (m)2,5
Plocha roštu (m2)1,26
Zásoba uhlí/vody
Objem uhlí (t)1,3
Objem vody (t) / (m3)2,5
-

Historie

1890–1929

Parní lokomotivy typu HG 2/3 byly nasazeny do služby v roce 1890 při založení společnosti Visp-Zermatt-Bahn (VZ). První čtyři lokomotivy byly předány společnosti VZ v roce 1890, tehdy na ještě nedokončenou trať. Lokomotivy se osvědčily a do roku 1908 byly zakoupeny ještě čtyři kusy, lišící se pouze v detailech od první série. Lokomotivy byly chronologicky číslovány 1-8 a pojmenovány podle hor v okolí Zermattu. Vzhledem k tomu, že BVZ neměla k dispozici točny, lokomotivy byly orientovány pro jízdu z Vispu do Zermattu kotlem napřed.

Během provozu byly stroje postupně vylepšovány. V roce 1893 následkem lomu nápravy byla provedena výměna všech náprav, v roce 1894 byly instalována nová vakuová brzda, v témže roce bylo u BVZ zavedeno elektrické osvětlení vozů pomocí akumulátorů. V roce 1901 byly instalovány lapače jisker typu Langer. Největším zlepšením však byl přechod z mokré páry na přehrátou páru v letech 19131926, který uspořil až 18% uhlí.

1929-…

Elektrifikace jednofázovou napájecí soustavou v roce 1929 umožnila ukončení provozu pěti nejstarších lokomotiv, tři z nich zůstaly ve službě jako záloha. V roce 1935 byla vyřazena lokomotiva č. 8.

Lokomotiva č. 6 byla o 6 let později předána do provozu do chemického závodu Domat/EMS, dnes EMS-Chemie. Tam byl odstraněn ozubnicový systém a lokomotiva sloužila jako posunovací. V roce 1961 byla darována od městu Chur, kde byla vystavena před školou. V roce 1988 byla předána nově vznikající nostalgické společnosti Dampfbahn Furka-Bergstrecke a po opravě u společnosti Oswald-Steam zprovozněna dne 27. srpna 1989.

Lokomotiva č. 7 byla ponechána jako záloha u VZ, resp. BVZ od roku 1962, a dlouhou dobu byla jediným strojem s nezávislou trakcí, který byl schopen provozu na ozubnicových úsecích. Lokomotiva byla hlavně používána pro odklízení sněhu pod trolejovým vedením a pracích po sesuvu půdy u Randy v roce 1991. Kromě toho si také vystavována jako historický stroj BVZ. Za tímto účelem byla lokomotiva přestavěna v roce 2001 na spalování lehkého topného oleje. Spolu se třemi historickými vozy je od té doby několikrát do roka používána k nostalgickým jízdám na trati společnosti Matterhorn Gotthard Bahn. Kromě speciálních vlaků z Brigu do Zermattu také zajišťuje vyjížďky na bývalé trati FO do Oberwaldu. V létě roku 2002 byla nasazena na trati Furka DFB spolu se sesterským strojem (lokomotivou) č. 6.

Konstrukce

V konstrukci bylo použito parních strojů na mokrou páru, zvlášť pro adhezní a ozubnicový provoz. Pojezd lokomotivy je tvořen dvěma spřaženými a jedním běžným dvojkolím. Pojezd má vnější rám. Válce vně rámu slouží k pohonu dvojkolí, uvnitř rámu je umístěn další rám s ozubnicovým pohonem se dvěma ozubenými koly. Tato kola jsou poháněna vlastním dvouválcovým parním strojem. Všechny válce jsou skloněny v poměru 1:8. Na rozdíl od pozdějších lokomotiv, jako je HG 3/4 na dráze Furka-Oberalp-Bahn od roku 1914, pracovaly parní stroje s jednoduchou expanzí, což mělo za následek vyšší spotřebu páry. Vzhledem k poměrně krátké vzdálenosti mezi Vispem a Zermattem byla tato nevýhoda zanedbána. Použitý rozvod byl typu Heusinger v upravené podobě Belpaire.

Kotel byl standardní konstrukce, původně se 166 trubkami, vodorovně usazený v rámu. Na kotli byl umístěn jeden písečník a jeden parní dóm se dvěma bezpečnostními ventily typu Ramsbottom. Nádrže na vodu s objemem 2.500 litrů byly osazeny vně po obou stranách kotle a zásoba uhlí o hmotnosti 1,3 tuny na zadní části kabiny strojvedoucího. Původní lokomotivy měly čtyři nezávislé brzdové systémy. Nejdůležitější byl systém protitlakové brzdy Riggenbach použitý u obou pohonů (adhezního i ozubnicového). Vakuová brzda typu Hardy působící na hnací nápravy lokomotivy byla zároveň brzdou vlakovou. Dalším systémem byla parní brzda, používaná do roku 1902, kdy bylo působení vakuové a protitlakové brzdy označeno jako dostačující. K zajištění stojící lokomotivy sloužily tři ruční brzdy - jedna působila na hnací kola a další dvě na ozubená kola.

Přehled HG 2/3

Lokomotivy HG 2/3
 pořadové 
číslo
 pojmenování 
podle vrcholu
uvedení
 do provozu 
 výrobní 
číslo
číslo
 kotle 
 poznámka 
 
1Matterhorn189060910751929 vyřazena 
2Monte Rosa189061010761929 vyřazena 
3Mischabel189061110771929 vyřazena 
4Gornergrat189061210781929 vyřazena 
5St. Théodule189379613471929 vyřazena 
6Weisshorn1902141021971941 1)
7Breithorn1906172525622001 2)
8Lyskamm1908194728191935 vyřazena 

1) 1941–1965 v provozu v chemičce, pak vystavena v Churu, v roce 1989 převedena a provozována na horské trati Furka DFB
2) přestavěna na olej

Galerie

Související články

Odkazy

Literatura

  • Theo Stolz, Dieter Schopfer, Brig-Visp-Zermatt. Geschichte und Rollmaterial, Wabern/Zürich 1983. ISBN 3-907976-00-2

Reference

  1. MGB Dampflokomotiven. www.matterhorngotthardbahn.ch [online]. [cit. 2010-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.

Externí odkazy

V tomto článku byl použit překlad textu z článku VZ HG 2/3 na německé Wikipedii.

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.