Lokomotiva Dringos

Princip lokomotivy si nechal patentovat Dr. Ing. Otto Steinitz a prototyp postavil pod licencí společnosti Luftfahrt v Grünewaldu na předměstí Berlína. Lokomotiva byla úspěšně vyzkoušena 11. května 1919 na trati z Grünewaldu do Beelitzu.[1] Praktické využití lokomotivy však není známo, ředitelství železnic o tuto konstrukci neprojevilo zájem. Tato lokomotiva byla zprovozněna dříve než ruský Aerovagon (1921) a pozdější Kolejový Zeppelin (1931).[3]

Pohon lokomotivy zajišťovaly 2 vrtule, každá umístěná na jednom čele lokomotivy.[2]. Pro pohon byl použit letecký 6 válcový řadový motor, původně určený pro vojenské použití.[1] Důvodem použití takovýchto motorů byl i fakt, že Německo po 1. světové válce mělo zničit vojenský materiál. Jako podvozek pro konstrukci prototypu byl použit starý plošinový vůz.[1]

Lokomotiva byla zkoušena na trati Grünewald - Beelitz, kde dosáhla i udržela rychlost 60 km/h, pravděpodobně by dosáhla i vyšší rychlosti, ale toto nebylo zkoušeno z důvodu nedostatečného brzdového systému a nevhodného podvozku.[2] Při zkouškách bylo na lokomotivě přepraveno asi 40 osob z řad úředníků vlády a parlamentu.