Lokomotiva 718

Lokomotiva řady 718 je čtyřnápravová s kabinou strojvedoucího uprostřed lokomotivy. Na obě strany se poté nacházejí kapoty nižší než je stanoviště, pod kterými jsou uloženy akumulátorové články. Použit byl typ NSK 300 vyrobené společností Akumulátorka n. p., závod Raškovice (dnes Saft Ferak a.s.) v počtu celkem 480 článků.[1] Naftový motor uložený v zadní části lokomotivy byl vyroben libereckou společností LIAZ. Na podvozku jsou uloženy dvakrát dva elektromotory zapojené do série. Dobíjení akumulátorů probíhá při provozu s naftovým motorem, díky rekuperaci nebo ze sítě 3x380 V.

Prototyp lokomotivy označované jako řada 718 byl vyvinut společností ČKD a představen v roce 1986. Lokomotiva sdílela velký počet dílů a součástek s posunovací lokomotivou tehdy označovanou jako řada T457.0, po roce 1987 řada 730.[1]

Lokomotiva opustila továrnu ČKD v roce 1986. Nejdříve byla testována přímo na vlečce společnosti, následně na zkušebním okruhu v Cerhenicích. Prototyp nesl tovární označení ČKD DA600[1] či podle jiných zdrojů DA 1435 Bo´Bo´ 600/150 kW[2] a výrobní číslo 14222. Po opuštění továrny byl prototyp označen drážním označením jako ET 459.0501, během zkoušek v Cerhenicích pak přeznačen na TA 436.0501. Následně prototyp do služby převzaly Československé státní dráhy a byl dislokován v depu Olomouc. Výsledky předešlých zkoušek byly porovnány s dnešní lokomotivní řadou 730, se kterou prototyp sdílel řadu dílů a konstrukčních řešení. Ze srovnání vyšla řada 718 oproti starší produkční řadě 730 lépe a provoz prototypu se ukázal jako efektivnější.[1]

V roce 1997 byl ukončen pronájem stroje Českými drahami a prototyp navrácen ČKD. Poté byl prodán nástupnickou společností Siemens Kolejová vozidla (SKV') za cenu odpadu společnosti Zásobárna Nymburk s cílem stroj rozebrat a díly rozprodat. Po čtyřech letech v jejím vlastnictví nakonec téměř kompletní lokomotivu zakoupila společnost Mavex Rekord, která ji následně přesunula na Slovensko do depa v Topoľčanech a následně ŽOS Zvolen, kde měla být uvedena do provozního stavu. Vzhledem k vysokým nákladům ale nakonec bylo rozhodnuto o zachování coby muzejního exponátu.[1]