Livyatan

Nálezů existuje málo a tvoří je především zuby.[3] K dispozici je pouze jedna dochovaná přibližně třímetrová lebka a na základě ní se jeho tělesná délka odhaduje na 13,5 až 17,5 metru. Záleží především na tom, k jakému současnému či vyhynulému příbuznému je při rekonstrukci délky přirovnáván.[4] Hmotnost případného 17,5 metru dlouhého jedince byla vypočítána na 57 tun. Jeho zuby dosahovaly délky 31 až 36 centimetrů a průměru až 11 centimetrů, což je nejvíce nejen ze všech známých kytovců, ale jedná se o nejdelší ke konzumaci používané zuby vůbec (nepočítaje kly).[4][5] Na rozdíl od vorvaňů, jeho nejbližších příbuzných, měl Livyatan zuby v obou čelistech (vorvaň mívá zuby jen ve spodní čelisti, v horní má rudimentární, většinou nevyvinuté) a kryté sklovinou. Tvar lebky naznačuje, že byla vyplněna spermacetem.

Srovnání velikostí livyatana dle dvou různých rekonstrukcí (dole), žraloka bílého (uprostřed) a průměrného a velkého megalodona (nahoře).

Livyatan byl vrcholový predátor své doby. Odhaduje se, že jeho kořist tvořili hlavně menší a středně velcí kytovci (delfíni a 7 až 10 metrů dlouhé kosticovité velryby), ploutvonožci, žraloci a někteří další tvorové. Při jejich lovu si počínal podobně jako moderní kosatka dravá. Jeho hlavním potravním konkurentem byl možná obří žralok Megalodon.[4][6]

Je znám jediný druh, pojmenovaný Livyatan melvillei na počest spisovatele Hermana Melvillea. Jeho fosilní pozůstatky byly nalezeny v listopadu roku 2008 nedaleko peruánského města Ica[7] a formálně popsány o dva roky později.[4]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Livyatan na Wikimedia Commons
• Článek na webu Osel.cz (česky)