Lucius Livius Andronicus

Lucius Livius Andronicus z Tarenta (kolem 278 př. n. l., Tarento – po r. 240 př. n. l.) byl římský dramatik řeckého původu.

Lucius Livius Andronicus
Rodné jméno	Lucius Livius Andronicus
Narození	280 př. n. l. Taranto
Úmrtí	200 př. n. l. (ve věku 79–80 let) Řím
Povolání	básník, překladatel, spisovatel a dramatik
Národnost	Řekové
Významná díla	Odysseia
Rodiče	a
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Roku 272 př. n. l. bylo Tarento dobyto Římany a L. Andronicus byl prodán do otroctví do Říma.

V dospělosti vyučoval děti M. Livia Salinatora, který jej propustil na svobodu. Po svém propuštění zůstal učitelem – vyučoval latinu a řečtinu. Protože byl v latině nedostatek psané literatury, přeložil Odysseu, a to saturnským veršem, který se používal v nejstarší římské poezii. Přestože byl jeho překlad značně nedokonalý, sloužil jako školní pomůcka až do Horatiova překladu a položil základ římskému básnictví.

Roku 240 př. n. l. hrál „Ludi Romani“ – hry v latině, které měly velký úspěch a Římané pak zařadili hry na řadu slavností.

Později přeložil a napsal řadu her, které se podobají hrám populárním v tehdejším Řecku. S těmito hrami se do latiny dostalo mnoho básnických způsobů (především trocheje a jamby).

Za druhé punské války (207 př. n. l) složil, na rozkaz senátu, píseň „Iuno Regina“ – Královna Junona.

Za svého života byl velmi uznávaným autorem – na jeho počest byl básníkům a divadelním hercům vyhrazen Minervin chrám na Aventině. Zde se mohli scházet ke společným bohoslužbám a poradám. Tím básníci v Římě získali jakési úřední uznání.

Pozdějšími autory nebyl příliš uznáván a ve zlaté době byla jeho díla podrobena drtivé kritice. Jeho díla nebyla považována za dostatečně dobrá ani kompozičně ani jazykově (jeho jazyk byl příliš hrubý). Tato kritika byla zcela jistě pravdivá, ale kritici jako by zapomněli na dobu vzniku jeho děl a na jeho velký význam ohledně rozvoje latinské literatury a latiny vůbec.