Litohrady

První písemná zmínka o existenci Litohrad pochází z roku 1323, která se nachází v listině Mikuláše z Potštejna, kde je podepsán jako svědek Petr a Lucek z Litohradu.

Zpráva o skutečné existenci vsi Litohrady je z roku 1495, kdy ji jako část skuhrovského panství koupil od litického panství Jindřicha Minsterberského Vilém z Pernštejna.

• Kaple svatého Václava

Pplk. Karel Vašátko se narodil dne 13. července 1882 otci Janu Vašátkovi a matce Anně, rozené Rolečkové v obci Litohrad, tehdy náležejícím do politického okresu Rychnov nad Kněžnou. Rod Vašátků byl v Litohradech usazený od roku 1853. Ještě okolo roku 1937 měla obec 113 obyvatel a 26 domů. V Litohradu měl Karel Vašátko i svou domovskou obec.

V letech 1894–1902 studoval na gymnasiu v Rychnově nad Kněžnou. V čase vypuknutí války se nacházel v Rusku u svého strýce, a proto se záhy po vzniku České družiny rozhodl ke vstupu do jejích řad. Karel Vašátko vedl vítězný útok v bitvě u Zborova, kde 2. července vedl útok 60 granátníků, tvořící první útočnou vlnu. Mezi 2. a 3. nepřátelskými zákopy byl těžce raněn střepinou granátu do temene hlavy. V této bitvě byl mimo jiné příslušníky československé jednotky raněn i jeho bratr Václav. Za bitvu u Zborova obdržel další tři vyznamenání, mezi nimiž byl i Soldatský kříž sv. Jiří, který byl udělován důstojníkům z rozhodnutí vojáků.

Dne 9. ledna 1919, několik dní po operaci, Karel Vašátko v nemocnici v Čeljabinsku zemřel a 12. ledna byl v Čeljabinsku také pohřben. V roce 1933, přesněji 28. srpna, byly ostatky Karla Vašátky převezeny do Československa a dne 1. října 1933 byly slavnostně uloženy v nedávno vybudovaném Památníku osvobození v Praze na Vítkově. Díky okupaci spočívá dnes Karel Vašátko na hřbitově v Solnici, nedaleko od Litohradu.[5]