Liou Fu-tchung

Liou Fu-tchung (čínsky pchin-jinem Liú Fútōng, znaky 劉福通; 1321?–1363 nebo 1367?) byl čínský náboženský vůdce, představitel sekty Bílého lotosu, jeden z vůdců severní větve povstání rudých turbanů, od roku 1355 do konce života první ministr povstalecké říše Sung.

Liou Fu-tchung
Narozeníasi 1321
Jieshou
Úmrtí1363 nebo 1367
Zeměříše Jüan, říše Sung
Povolánípolitik
Znám jakojeden z vůdců Bílého lotosu a povstalecké říše Sung v povstání rudých turbanů proti říši Jüan
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

Liou Fu-tchung patřil k důležitým postavám severní větve Bílého lotosu, která připravovala povstání rudých turbanů v jižním Che-nanu a severním An-chueji. Svůj původ odvozoval od slavného sungského generála Liou Kuang-š’a (1089–1142).[1]

Po zatčení Chan Šan-tchunga v květnu 1351 převzal vedení hnutí a vedl vypuknuvší povstání.[2] Vzpoura zasáhla značné území, nezávisle povstaly i jižní rudé turbany v Che-peji a Ťiang-si.[3] V letech 1352–1355 vojska jüanské vlády vedená prvním ministrem Togtem rebely opakovaně rozprášila a téměř zničila. Po Togtově odvolání v lednu 1355 ale vzbouřenci nabrali novou sílu, v březnu 1355 vyhlásili na osvobozeném území říši Sung v čele s císařem Chan Lin-erem a prvním ministrem Tu Cun-taem. Liou Fu-tchung téhož roku Tua zavraždil a zaujal jeho místo.[1]

Byl schopným ideologem, což společně s postavou císaře, údajného potomka sungské dynastie přispělo k relativní soudržnosti hnutí a vážnosti sungské vlády. Ale byl slabým stratégem i administrátorem.[4] Sungské centrální úřady vedené Liou Fu-tchungem byly sice početné, ale jejich výkonnost zůstávala nízká.[5]

Pro jeho válečnou strategii byly typické nájezdy do hloubi nepřátelského území, které však nevedly k trvalým územním ziskům a navíc způsobovaly rozptýlení sil, kterých se následně nedostávalo v kritických momentech války.[5] První sérii nájezdů inicioval roku 1356, druhou po dobytí Pien-liangu (dnes Kchaj-feng) roku 1358. Sungské oddíly se probojovaly na západ do Šen-si, na severu vypálily jüanské letní hlavní město Šang-tu, na východě dospěly až k korejskému Pchjongjangu.[1] V důsledku rozptýlení sil se sungská vláda v Pien-liangu v září 1359 nebyla schopna ubránit útoku Čagan Temüra, její armáda byla rozbita a ona sama byla nucena ustoupit do An-fengu v severozápadním An-chueji. Poté už Liou Fu-tchung nebyl schopen aktivně zasahovat do dění v Číně.[6]

S císařem a malou skupinou stoupenců přežíval v An-fengu do roku 1363, kdy na ně zaútočila armáda Čang Š’-čchenga. Císaře Chan Lin-era zachránil zásah vojsk Ču Jüan-čanga, formálně se hlásícího k podřízenosti sungskému vládci.[7] Chan Lin-er byl poté fakticky Ču Jüan-čangovým zajatcem. Liou Fu-tchung zahynul buď v bojích roku 1363,[7] nebo se utopil současně s Chan Lin-erem ve vodách Jang-c’-ťiang začátkem roku 1367.[8]

Reference
  1. GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1751 s. ISBN 0231038011. Heslo Han Lin-er, s. 486. (anglicky) [dále jen Goodrich].
  2. Goodrich, s. 485.
  3. ROWE, William T. Crimson rain: seven centuries of violence in a Chinese county. Stanford: Stanford University Press, 2007. 437 s. ISBN 0804754969, ISBN 9780804754965. S. 51. (anglicky) [dále jen Rowe].
  4. MOTE, Frederick W. The rise of the Ming dynasty, 1330–1367. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. [dále jen Mote]. ISBN 0521243327. S. 42. (anglicky)
  5. Goodrich, s. 488.
  6. Mote, str. 53.
  7. Mote, str. 51.
  8. Goodrich, s. 487.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.