Bílý lotos

Bílý lotos (čínsky pchin-jinem báiliánjiào, znaky 白蓮教) byl název několika buddhistických (s taoistickými a manichejskými vlivy) tajných společností a sekt existujících v Číně ve 13. – 19. století. Stoupence získávaly především mezi ženami a nižšími vrstvami společnosti, které hledaly útěchu v uctívání „nezrozené a věčné ctihodné matky“ (čínsky v českém přepisu Wu-šeng lao mu, pchin-jinem Wúshēng lǎo mǔ, znaky 無生老母), jejíž dětmi byli všichni lidé. Jejich učení zahrnovalo předpověď blížícího se příchodu buddhy Maitréji.

Počátky

Sekta Bílého lotosu se objevila koncem 13. století a patřila k četným buddhistickým a taoistickým sektám, které v Číně za vlády mongolské dynastie Jüan podněcovaly nespokojenost s cizí vládou.[1] V první polovině 14. století v čele společnosti stanul Chan Šan-tchung. Jemu se podařilo spojit různé sektářské tradice a vytvořit životnou syntézu buddhismu (očekávání příchodu Buddhy Maitréji) a manicheismu (boj mezi silami světla a tmy).[2][3] Mezi rolníky šířil víru o příchodu buddhy Maitréji a nastolení legendárního „Krále jasu“ (Ming-wang), který nastolí pořádek ve státě.[3]

Povstání rudých turbanů
Podrobnější informace naleznete v článku Povstání rudých turbanů.

Povstání propuklo roku 1351, vzápětí byl Chan Šan-tchung zajat a popraven vládními vojsky, vedení hnutí převzal jeho syn Chan Lin-er. Povstání se zachvátilo většinu Číny, mezi vzbouřenci postupně získal mocenskou převahu Ču Jüan-čang, který se roku 1368 prohlásil císařem nové dynastie Ming a ovládl celou Čínu. Nová vláda se ale ideologicky opřela o konfuciánství a Bílý lotos byl zahnán do podzemí. Přes pronásledování se skupinky sektářů udržely po celé období mingské vlády, během něhož se projevily ve 170 vystoupeních.[4]

Pozdější povstání

Bílý lotos znovu zesílil v 18. století, kdy inspiroval čínská protivládní hnutí v množství různých forem a sekt. Tak roku 1774 povstala v Šan-tungu sekta Osmi trigramů, odvozená od Bílého lotosu.[5]

V letech 1796–1804 trvalo rozsáhlé povstání Bílého lotosu v hornatých oblastech provincií S’-čchuan, Šen-si a Chu-pej. Vzpoura začala jako lokální daňové protesty a rychle získala širokou podporu mezi obyvatelstvem. Povstání bylo poraženo za velkých lidských obětí a až po značném úsilí vládních vojsk, přineslo zánik mýtu o neporazitelnosti mandžuských vojsk.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku White Lotus na anglické Wikipedii.

  1. MOTE, Frederick W. Imperial China 900-1800. Cambridge, Massachusetts: Harvard University Press, 2003. 1136 s. ISBN 0-674-01212-7. S. 529. (anglicky)
  2. SHEK, Richard. Sestarian Eschatology and Violence. In: LIPMAN, Jonathan Neaman; HARRELL, Stevan. Violence in China: essays in culture and counterculture. Albany: State University of New York Press, 1990. [dále jen Shek]. Dostupné online. ISBN 0-7914-0113-8. S. 95. (anglicky)
  3. FARMER, Edward L. Zhu Yuanzhang and Early Ming Legislation: The Reordering of Chinese Society Following the Era of Mongol Rule. Leiden: Brill, 1995. ISBN 90-04-10391-0, ISBN 9789004103917. S. 23–24. (anglicky) [dále jen Farmer].
  4. Shek, str. 97.
  5. SPENCE, Jonathan D. The Search for Modern China. New York: W.W.Norton, 1991. Dostupné online. ISBN 978-0-393-30780-1.

Externí odkazy
  • SPENCE, Jonathan D. The Search for Modern China. New York: W.W.Norton, 1991. Dostupné online. ISBN 978-0-393-30780-1.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.