Lili Zografu

Lili Zografu se narodila jako nejmladší ze čtyř dcer v rodině vydavatele novin a pozdějšího ministra tisku Andrease Zografose, který vedl svou rodinu velice přísně podle veškerých zásad "slušného chování", jak uvedla spisovatelka v jednom rozhovoru.[2] Patriarchální poměry, panující v její rodině i na Krétě, jí vadily natolik, že se brzy osamostatnila, žila pracovala v Athénách a snažila se pracovat jako novinářka. Protože zde také žila s různými muži, rodina ji nakonec zavrhla.[2]

Za druhé světové války žila v Paříži, kde studovala filologii na Sorbonně, aktivně se účastnila protifašistického osvobozeneckého hnutí, byla zatčena a ve vězení se jí narodila dcera Rena (1943–2003), básnířka a psychoterapeutka.[3]

Už během svých studií Zografu přispívala do různých literárních časopisů. Roku 1949 vydala svou prvotinu, sbírku povídek Agápi (řecky Αγάπη, Láska), ve které se bez iluzí zabývá vztahy rodičů a dětí. Pak hodně cestovala po Evropě, pracovala jako novinářka. Známou se stala po vydání eseje o Nikosovi Kazantzakisovi Níkos Kazantzákis: énas traghikós (1959, řecky Νίκος Καζαντζάκης: Ένας τραγικός, Nikos Kazantzakis: tragická postava) a také díky svým reportážím z cest do Španělska a Portugalska ze šedesátých let. V období plukovnické junty (1967–1974) byla v Řecku perzekvována, byla bez zaměstnání a nesměla publikovat.[1]

Její dílo je velmi rozmanité, obsahuje studie a monografie, romány (celkem jich napsala dvacet čtyři), povídky i divadelní hry, má většinou silně sociální charakter a zabývá se problémy žen 20. století, jak v rodině, tak i ve společnosti (často zobrazuje ponížení a nesvobodu žen). Autorka sama se však nikdy nepovažovala za feministku[1], proti feminismu se naopak ostře stavěla.[2]

Zografu patří ve své zemi k nejčtenějším a nejvydávanějším spisovatelkám a je považována za zakladatelku moderní řecké ženské prózy.[3]

• Αγάπη (Agápi) (1949, Láska),
• Νίκος Καζαντζάκης: Ένας τραγικός (Kazantzákis: énas traghikós) (1959, Nikos Kazantzakis: tragická postava),
• Βιογραφία- Άπαντα Μ.Πολυδούρη (1961),
• Και το χρυσάφι των κορμιών τους (1961),
• Οι καταραμένες (1962),
• Οι Εβραίοι κάποτε (Μίκαελ) (1966),
• Ο ηλιοπότης Ελύτης (1967),
• Παιδεία ώρα μηδέν, ή της εκμηδένησης (1972),
• Τι απόγινε κείνος που ήρθε να βάλει φωτιά(1972),
• Αντιγνώση,τα Δεκανίκια του Καπιταλισμού (1974),
• 17 Νοέμβρη 1973- Η νύχτα της μεγάλης σφαγής (1974),
• Κ. Καρυωτάκης - Μ. Πολυδούρη- Η αρχή της αμφισβήτησης (1977),
• Επάγγελμα: πόρνη (Epággelma: pórni) (1978, Povolání: prostitutka), česky jako Prostitutka, povídky odehrávajíci se v období řecké totalitní vojenské junty, ve kterých autorka řeší otázku lidské prodejnosti.
• Η γυναίκα που χάθηκε καβάλα στο άλογο (1981),
• Μου σερβίρετε ένα βασιλόπουλο παρακαλώ (1983),
• Η γυναίκα σου η αλήτισσα (I gynaíka sou i alítissa) (1984, Vaše manželka, fena),
• Η Συβαρίτισσα (1987),
• Νύχτωσε αγάπη μου Είναι χτες (1990),
• Που έδυ μου το κάλλος (1992),
• Παραλήρημα σε ντο μείζονα (1992),
• Σύγχρονός μας ο Κάφκα (1993, Náš současný Kafka),
• Η αγάπη άργησε μια μέρα (I agápi árgise mia méra) (1994, Láska měla den zpoždění)
• Από τη μήδεια στη Σταχτοπούτα - η ιστορία του φαλλού (1998).

• I agápi árgise mia méra (1997, Láska měla den zpoždění), řecký televizní seriál, režie Kostas Koutsomytis.

• Prostitutka, Dybbuk, Praha 2007, přeložila Rita Kindlerová.