Liebeneck
Liebenec (též Tůně) je zaniklý hrad u stejnojmenné vesnice nedaleko Pomezí nad Ohří v okrese Cheb. Nachází se na terénní hraně nad vodní nádrží Skalka v nadmořské výšce asi 450 m. Dochovaly se z něj pouze terénní relikty opevnění. Od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka.[1]
Liebeneck | |
---|---|
Základní informace | |
Výstavba | 14. století |
Zánik | 16. století |
Stavebník | Junckerové |
Poloha | |
Adresa | Pomezí nad Ohří, Česko |
Souřadnice | 50°5′8,88″ s. š., 12°18′10,55″ v. d. |
Liebeneck | |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 46986/4-108 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
Hrad založila pravděpodobně chebská rodina Parsberků,[2] která je v roce 1346 společně s Junckery uváděna jako držitel hradu. Traduje se, že v letech 1462 a 1467 byl hrad i s vesnicí dobyt a zničen, ale neexistuje pramen, který by takové tvrzení podporoval. V 16. století hrad vlastnily různé rodiny chebských měšťanů. V roce 1579 to byli Vischerové, kteří však sídlili ve vesnici na tvrzi zmíněné poprvé v roce 1507 a hrad již zřejmě nebyl obýván. Město Cheb nechalo přestavět zříceninu na hospodářský objekt, který zanikl při požáru v roce 1845.[3]
Stavební podoba
Nejvýraznějším zbytkem hradu je polookrouhlý, částečně přírodní příkop, který chrání hradní jádro. V něm se nacházelo obdélné nádvoří ze tří stran obklopené palácovými křídly, jejichž půdorys pravděpodobně kopírovaly hospodářské budovy z 18. století a kterým patří přítomné destrukce zdiva.[3]
Přístup
Zbytky hradu jsou volně přístupné.
Reference
- Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-07-18]. Identifikátor záznamu 159527 : Hrad Liebeneck, zřícenina. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ .
- MAŠEK, P.; MAŠKOVÁ, T. Z hradů, zámků a tvrzí. Hláska. 2012, roč. XXIII, čís. 4, s. 60–61. Dostupné online. ISSN 1212-4974.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Tůně, s. 566.