Libuše Jarcovjáková

Narodila se 5. května 1952 v Praze v umělecké rodině. Jejím otcem je malíř, grafik a restaurátor Vladimír Jarcovják (narozen 17. března 1924 ve Zlíně[3]) a matkou vystudovaná malířka Marie Jančová (zemřela 17. září 2012 [4]). Dětství strávila v Praze v Ostrovní ulici. Od poloviny 60. let začala fotografovat pod vlivem kamarádky a brněnské spolužačky své matky – Ester Krumbachové. V té době (1967–1972) vystudovala fotografii na tehdejší Střední průmyslové škole grafické v Hellichově ulici v Praze. Poté učinila několik neúspěšných pokusů o přijetí na Filmovou a televizní fakultu Akademie múzických umění v Praze a obor teorie kultury na univerzitě v Olomouci. Po nepřijetí pracovala v letech 1972–1976 jako dělnice v hlubotiskové tiskárně Svoboda na pražském Smíchově (zde na nočních směnách vytvořila svůj první dokumentární soubor) a jako fotografka tělovýchovného oddílu. V roce 1976 byla na třetí pokus přijata ke studiu fotografie na FAMU, kde studovala v letech 1977–1982. Ve 2. polovině 70. let a 1. polovině 80. let dlouhodobě dokumentovala romskou a vietnamskou komunitu v Československu a také dění v pražských klubech (T-Klub a "U Voka"), zaměřených na homosexuální menšinu. Tato zkušenost jí pomohla k ujasnění vlastní bisexuální orientace. V polovině 80. let podnikla první fotografickou cestu do Japonska, kam se ještě později vrátila (1986, 1999). Po návratu jí režim zabavil pas kvůli přetažení krátké délky pobytu a proto se rozhodla emigrovat. S pomocí fingovaného sňatku se v roce 1985 legálně vystěhovala do Západního Berlína, kde strávila dalších pět let v turecké čtvrti Kreuzberg. Po krušných začátcích se uchytila jako pokojská v luxusním hotelu InterContinental a dále příležitostně fotografovala. Hned v roce 1990 se vrátila do Česka, začala učit fotografii na Střední průmyslové škole grafické v Praze (od roku 1992), pořádala workshopy a věnovala se vlastní tvorbě.[5] Zejména po roce 2000 uspořádala řadu samostatných výstav – k nejvýznamnějším patří prezentace v New Yorku (2015), Berlíně (2018) a na fotofestivalu v Arles (2019).[6] Tamtéž byla představena její monografická publikace Evokativ, která se dostala do užšího výběru na Paris Photo–Aperture Foundation PhotoBook Awards 2019 v kategorii Fotokniha roku.[7]

• JARCOVJÁKOVÁ, Libuše; BARONOVÁ, Barbora; FIŠEROVÁ, Lucia L. Černé roky : 1971-1987. Praha: Wo-men, 2016. 461 s. ISBN 978-80-905239-6-8. Publikace obdržela v roce 2017 2. cenu na Vienna Photo Book Festival.[8]
• JARCOVJÁKOVÁ, Libuše. Evokativ. Překlad Phil Jones. Prague: Untitled, 2019. cca 160 s. ISBN 978-80-907568-0-9. (anglicky)