Libuše Hynková

Již v dětství si přála být tanečnicí. V předválečných letech bylo málo příležitostí ke studiu tance a tak až za studií v Praze se stala členkou taneční skupiny Jožky Šaršeové, představitelky české taneční avantgardy mezi dvěma válkami. Na pravidelných tanečních soustředěních v Beskydech se poprvé seznámila s folklórem na lidových tancovačkách a zábavách. Vedle toho se skautským oddílem jezdila na putovní tábory po Slovácku a poznávala zdejší lidové zvyky. V roce 1947 se konal v Praze Světový festival mládeže, na kterém vystoupil i slavný Mojsejevův soubor ze Sovětského svazu. Po jeho zhlédnutí se rozhodla založit podobný soubor, který by na profesionální úrovni udržoval a rozvíjel lidové zvyky, hudbu i tance tehdejšího Československa. Spolu s Jožkou Šaršeovou podaly návrh na zřízení takového souboru a sama byla pověřena přípravou folklorních materiálů. S profesorem Karlem Plickou cestovala po Slovensku a sbírala lidové písně, které se staly základem jejích prvních choreografií. Od roku 1948 s prvními tanečníky, připravovala slavnostní premiéru Československého souboru národních tanců. V 50. letech 20. století odjela do Moskvy na Ruskou akademii divadelního umění (obdoba pozdější AMU), kde studovala choreografii a tanec. Absolvovala s celovečerním baletem na lidové téma – Zbojnický oheň, který předznamenal její další choreografický směr.[2] Vznikl nový taneční žánr, kdy byly lidové prvky použity k vyjádření dramatického děje a nová taneční řeč, při které jsou lidové kroky propojeny a obohaceny o prvky klasického tance. Jediným profesionálním interpretem tohoto žánru se stal Československý státní soubor písní a tanců. Čím více Státní soubor přecházel do úřednických rukou, tím méně tam bylo místa a prostoru pro její práci. Přesto na ministerstvu kultury léta bojovala proti byrokracii a tehdejšímu úřednickému vedení ČSSPT.

V 90. letech 20. století úspěšně spolupracovala s jinými lidovými soubory, např. Škoda Plzeň (Mladina), kde vytvořila několik lidových tanečních pásem. Během své dlouholeté kariéry spolupracovala s významnými umělci různých žánrů. Mezi nimi byli choreografka Jožka Šaršeová, fotograf a filmař, profesor Karel Plicka, hudební skladatel Václav Trojan, Josef Krček, Václav Kučera, Radim Drejsl, výtvarník Antonín Strnadel, Alena Hoblová a řada dalších.

V roce 1983 byla u příležitosti 50. narozenin oceněna titulem Zasloužilá umělkyně a v roce 2009 obdržela Cenu ministerstva kultury za rozvoj tradiční lidové kultury a folkloru.

• O zbojníkovi Vojtkovi a bohaté šenkéřce Jiřího Pospíšila
• Zbojnický oheň (1958)
• Špalíček Bohuslava Martinů (1971)
• Zlatá brána Václava Trojana (1974)
• Slovanské tance Antonína Dvořáka (1976)
• Fašank Josefa Krčka (1987)