Libějovice (nový zámek)

Původním panským sídlem v Libějovicích byl renesanční starý zámek na západním okraji vesnice. Koncem sedmnáctého století nevyhovoval reprezentačním nárokům svých majitelů, a hrabě Filip Buquoy proto roku 1696 asi půl kilometru západně od vesnice založil nový zámek v barokním slohu. Během stavby došlo k požáru, a dokončení budovy se tak posunulo až do let 1747–1754. Tehdy už zámek vlastnil Filipův nástupce František Leopold Buquoy (podle Augusta Sedláčka Filip Emanuel Buquoy[2]). Buquoyové libějovické panství vlastnili až do roku 1801.[3] Mezitím v šedesátých letech osmnáctého století nechali vysázet Libějovickou alej, která spojuje zámek s kostelem Jména Panny Marie na jihu a s kaplí svaté Máří Magdalény na severu. Třetí alej vedla k bývalé bažantnici.[3]

Posledním Buquoyským majitelem Libějovic byl Jan Josef Buquoy, který zámek prodal knížeti Josefovi ze Schwarzenbergu.[2] Nový majitel nechal v letech 1816–1817 přistavět druhé patro a fasádu upravit ve stylu pozdního empíru. Při úpravách byla zbořena malá hodinová věž v průčelí a hodiny byly přemístěny do frontonu na jižní straně budovy. Roku 1842 byl rozšířen zámecký park, poprvé zmiňovaný roku 1822,[4] s bažantnicí, jehož rozloha dosáhla až 44 hektarů.[3]

Během pozemkové reformy zámek koupili redemptoristé[5] a roku 1939 zámecký areál rozšířili o kostel s klášterem.[4] Během druhé světové války byl klášter zrušen a celý objekt využívali němečtí okupanté.[5] Po válce se redemptoristé na krátkou dobu vrátili,[5] ale po roce 1948 zámek využívala jednotka pohraniční stráže s výcvikovou stanicí psovodů. Pro jejich potřebu bylo v okolí zámku postaveno několik utilitárních budov.[4] Po roce 1990 jej krátkou dobu využívala policie a chovná stanice, ale většinu doby zůstal bez využití. Prázdný zámek získal soukromý majitel s cílem vybudovat v něm sanatorium, ale z plánů mnoha zájemců vzhledem k vysoké ceně případné rekonstrukce vždy sešlo.[5] Prázdná budova chátrala i v roce 2016.[6]

Dvoupatrový zámek má obdélný půdorys se dvěma krátkými křídly na koncích. Empírové fasády jsou členěné vysokým řádem ionských pilastrů. Okna v prvním patře jsou zdobena trojúhelníkovými frontony a jednoduchými nadokenními římsami.[3] Budovou vede dlouhá chodba, podél které se nachází jednotlivé místnosti.[7]