Li Chung-čang

Li Chung-čang se narodil za dynastie Čching v Che-fej, hlavním městě provincie An-chuej, jako druhý syn učence 15. února 1823.[1][2] Svou kariéru začal za podpory významného úředníka Ceng Kuo-fana v roce 1844 a v roce 1847 získal ve svých 24 letech nejvyšší možný stupeň úřednických zkoušek ťin-š’ a jmenování na prestižní akademii Chan-lin v Pekingu.[2] V roce 1853 se vrátil do svého rodného města, ohroženého Tchaj-pchingským povstáním, a společně se svým otcem založili místní milici na obranu regionu před povstalci. Po smrti otce v roce 1855 se navzdory konfuciánskému truchlícímu důchodu neoficiálně stále angažoval a roku 1856 získal místo soudce.[1]

Kolem roku 1858 odešel do provincie Ťiang-si, aby se připojil k armádě Ceng Kuo-fana v boji proti Tchaj-pchingským rebelům, přičemž se stal významným vojenským velitelem. V roce 1861 byl jmenován guvernérem provincie a sestavil vlastní věrnou milici, se kterou se roku 1862 vydal do Šanghaje.[1] Za pomoci Cengovy armády a ve spolupráci s Gordonovou Ever Victorious Army (常勝軍, Čchang šeng ťün), jednotkou řízenou a trénovanou Evropany pro boj s povstalci, se Li Chung-čangovi v roce 1864 podařilo zastavit jednotky Tchaj-pchingských povstalců.[2] Za své úspěchy byl jmenován generálním guvernérem provincií Chu-nan a Chu-pej.[2]

V roce 1870 byl Li Chung-čang namísto nemocného Ceng Kuo-fana jmenován generálním guvernérem provincie Č’-li, kde posléze působil 25 let.[2] Během tohoto období dozoroval obchod mezi Čínou a Západem ze smluvních přístavů severně od řeky Jang-c’-ťiang. V těchto letech se také intenzivně angažoval v jednáních s Japonci, Brity, Francouzi a dalšími smluvními mocnostmi. V roce 1876 uzavřel s Velkou Británií smlouvu upravující obchod s Barmou podél čínských hranic. V roce 1883 zmírnil situaci v Koreji mezi čínskými a japonskými jednotkami, ovšem napětí později přerostlo v čínsko-japonskou válku, vedoucí k čínské prohře. Li Chung-čang byl nucen vyjednat Šimonoseckou mírovou smlouvu, která válku roku 1895 ukončila, ale Čína kvůli ní přišla o Tchaj-wan a Peskadorské ostrovy. Protože byl Li během tohoto jednání zraněn japonským fanatikem při neúspěšném atentátu, byly restrikce vůči Číně zmírněny.[2]

Li Chung-čang byl významným členem „hnutí za sebeposílení“, neboli „westernizačního hnutí“. Obdivoval západní vojenské, technologické, průmyslové a vědecké úspěchy a pěstoval si západní návyky, jako například kouření doutníků nebo pití červeného vína a mléka.[3] Během svého života se zabýval množstvím velkých modernizačních projektů, týkající se nejen posílení armádní výzbroje a opevnění. V roce 1878 nechal v Šanghaji postavit moderní textilní továrnu, vybudoval telegrafní linku, železnici a nadějné studenty vysílal na školení do Evropy, odkud do Číny zval zahraniční odborníky.[2]

V lednu 1900 vyslala císařovna vdova Cch’-si Li Chung-čanga na jih, aby se stal místokrálem dvou Kuangů, Kuang-tung a Kuang-si, úzce spojenými se západními obchodními sítěmi, ale kvůli politické situaci jej povolala zpět do Pekingu, aby jednal se zahraničními mocnostmi ohledně boxerského povstání.[3] Přestože jej chtěl Sunjatsen získat na svou stranu a hongkongský guvernér ve prospěch Velké Británie, Li Chung-čang zůstal věrný dynastii Čching a 11. října 1900 se do Pekingu vrátil.[3] Dva měsíce po ukončení jednání však ve svých 78 letech 7. listopadu 1901 umírá na nemoc.[1][2][3]