Liška Friesova

Liška Friesova (Cantharellus friesii Quél. 1872) je vzácná jedlá stopkovýtrusná houba z čeledi liškovitých (Cantharellaceae), rostoucí převážně v bučinách. Je pojmenována po švédském botanikovi a mykologovi Eliasi Magnusi Friesovi.

Liška Friesova
Liška Friesova (Cantharellus friesii)
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
PododděleníAgaricomycotina
Třídastopkovýtrusé (Agaricomycetes)
Podtřídahouby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řádliškotvaré (Cantharellales)
Čeleďliškovité (Cantharellaceae)
Rodliška (Cantharellus)
Binomické jméno
Cantharellus friesii
Quél. 1872
Synonyma
  • Merulius friesii (Quél.) Kuntze 1891
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Makroskopický

Plodnice jsou dosti drobné, o velikosti 2–6 cm, jasně žlutooranžově zbarvené, sestávající z klobouku a třeně, spíše s tenkou dužninou. Vyrůstají ve skupinách, často v menších trsech.

Klobouk, v průměru měřící asi 1–5 cm, bývá nepravidelně okrouhlého tvaru, ve středu je poněkud prohloubený až mírně nálevkovitý. Okraj klobouku bývá tenký, mírně ohnutý dolů, zpravidla vlnitý až zkroucený, zejména u starších plodnic pak cípatě dělený. Svrchní strana klobouku je zbarvena jasně žlutooranžově, s růžovočervenými či oranžovočervenými tóny. Na spodní straně klobouku se nachází hymenofor tvořený tlustými, poměrně řídkými žilnatými lištami, které se místy větví a vzájemně síťovitě propojují. Bývají žlutavé či světle oranžové, bledší než zbytek plodnice. Ze spodní strany klobouku lišty šikmo sbíhají hluboko na třeň.[1][2][3]

Třeň je spíše krátký (2–4 cm), směrem vzhůru se mírně rozšiřuje, často bývá poněkud zprohýbaný. Z klobouku na třeň šikmo sbíhají žilnaté lišty. Třeň je zbarven žlutooranžově.[2]

Dužnina je tenká, pružné, celkem tuhé konzistence a žlutooranžového zbarvení. Její vůně je nenápadná, chuť trochu nakyslá.[2][1]

Mikroskopický
Liška Friesova (Cantharellus friesii)

Výtrusy jsou elipsoidní, velké 8–11 × 4–5 µm. Výtrusný prach má žlutou barvu.[3][4]

Výskyt

Liška Friesova roste spíše vzácně, a to především v kyselých bučinách.[2][5] S buky, popřípadě i jinými listnatými stromy vstupuje do mykorrhizy.[3] Vyrůstá v červnu až říjnu. Je zařazena do Červeného seznamu hub (makromycetů) České republiky (M. Beran, J. Holec) jako zranitelný druh (VU).[6]

Použití

Jde o jedlou houbu. Vzhledem k vzácnému výskytu a drobnému vzrůstu však nebývá doporučována ke sběru k jídlu.[2][1]

Podobné druhy
Nepříbuzná, ale podobná Lištička pomerančová (Hygrophoropsis aurantiaca) se liší například hustými lupeny, rovnějším okrajem klobouku a vatovitou dužninou
  • Lištička pomerančová (Hygrophoropsis aurantiaca) je poněkud podobná barvou a tvarem, není ale tomuto druhu příbuzná. Lištička pomerančová se liší především hustými, tenkými, křehkými a plochými lupeny na spodní straně klobouku namísto žilnatých, řídkých, oblých lišt, které mají lišky. Lištička pomerančová má také bílou, vatovitou, nikoli oranžovou a pružnou dužninu, okrouhlý, na okrajích příliš neroztřepený klobouk a plstnatou pokožku klobouku. Lištička pomerančová se liší i charakterem výskytu – na rozdíl od lišky Friesovy je velice hojná a roste hlavně v jehličnatých lesích. Jde o chuťově nedobrý druh.[2]
  • Příbuzná liška obecná (Cantharellus cibarius) má mohutné, tuhé a dužnaté plodnice většího vzrůstu a především žlutého, nikoli oranžovočerveného či lososově červeného zbarvení.[5] Je to jedlý a velmi často sbíraný druh.
  • Ani další druhy lišek, jako liška nálevkovitá (Cantharellus tubaeformis) a liška žlutavá (Cantharellus aurora), nemají oranžově červené zbarvení a liší se i tvarově. Jedná se o jedlé druhy.[1]

Odkazy

Taxon Cantharellus friesii ve Wikidruzích

Reference
  1. HAGARA. Atlas hub. Martin: Neografia, 1998. ISBN 80-88892-09-0.
  2. PAPOUŠEK, Tomáš; BERAN, Miroslav, a kol. Velký fotoatlas hub z jižních Čech. 2. vyd. Praha: Josef Posekaný, 2010. ISBN 978-80-254-5908-9.
  3. BERAN, Miroslav; HOLEC, Jan. Přehled hub střední Evropy. Ilustrace Bielich. Praha: Academia, 2012. 624 s. ISBN 978-80-200-2077-2.
  4. BioLib.cz – Cantharellus friesii (Liška Friesova) [online]. BioLib.cz. Dostupné online.
  5. HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Velký atlas hub. Praha: Ottovo nakladatelství, 2006. ISBN 978-80-7360-334-2.
  6. HOLEC, Jan; BERAN, Miroslav. Červený seznam hub (makromycetů) České republiky [online]. Praha: Příroda, 2006. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.