Lev berberský

Tato populace přežívala ve volné přírodě dle některých studií až do poloviny šedesátých let dvacátého století.[3] Její příslušníci se vyznačují velkým vzrůstem a mohutnou hřívou. Všichni berberští lvi, kteří jsou dnes chováni v zajetí, jsou potomky lvů ze soukromé menažerie marockého krále a jsou prokřížení s jinými populacemi lva.

V ČR tyto lvy v současné době chová Zoo Olomouc, které se podařilo přivést na svět už dvacet mláďat, poslední se narodila 11. května 2018.[4] Celkem pět lvíčat se podařilo přivést na svět také v Zoo Plzeň.[5] Zvířata, u nichž není povolena reprodukce, má také Zoo Hodonín. Dále chov provozuje ZOO Dvůr Králové, kde se nachází automobilem přístupné lví safari,[3] a Zoologická zahrada Liberec. Na Slovensku je chován v Zoo Bojnice, zde byla odchována 2 mláďata. Dne 10. května 2019 se v ZOO Dvůr Králové narodila tři mláďata.

Tato populace má světlehnědé zbarvení, samci mají nevýraznou až žádnou hřívu, která nikdy nezasahuje na břicho. Původní areál výskytu, který zahrnoval západoafrické oblasti jižně od pouště Sahara a některé další území, se výrazně zmenšil.

Příslušníci této populace z Konga jsou menší než jiní lvi a nevyvinula se u nich břišní hříva. Jako subspecii tyto lvy popsal Joel Asaph Allen roku 1924, holotypem se stala lebka a kůže označené jako AMNH M-52084.

Lvi náležející k tomuto bývalému poddruhu obývají Kamerun a přilehlé oblasti.

Historické rozšíření této populace lva berberského se táhlo v pásu území od Turecka na západě až po střední Indii na východě. V současnosti žije v omezeném počtu 650 jedinců pouze v Indii ve státě Gudžarát.

Oproti jiným populacím dosahují tito lvi v průměru poněkud menšího vzrůstu a hříva samců bývá méně rozsáhlá. Na břiše mají podélný lalok volně visící kůže, jenž africkým lvům chybí. Z hlediska sociální organizace je hlavním rozdílem to, že jejich smečky nejsou tak početné a málokdy zahrnují i dospělé samce. Ti se ke lvicím připojují většinou jen v době páření nebo občas také při konzumaci větší kořisti.